Od Petra Chelčického k Lukáši Pražskému : formování identity Jednoty bratrské skrze vztah ke světské moci
Autoři | |
---|---|
Rok publikování | 2021 |
Druh | Článek v odborném periodiku |
Časopis / Zdroj | Religio : revue pro religionistiku |
Fakulta / Pracoviště MU | |
Citace | |
www | https://digilib.phil.muni.cz/handle/11222.digilib/144792 |
Doi | http://dx.doi.org/10.5817/Rel2021-2-2 |
Klíčová slova | Unity of the Brethren; Petr Chelčický; Luke of Prague; sect; church; secular power |
Popis | Článek je zaměřen na analýzu a interpretaci dramatické proměny Jednoty bratrské na konci 15. století. Jednota bratrská v tomto období především přehodnotila odmítání světské moci, městského způsobu života a většiny řemesel a obchodu. Tyto změny jsou v předchozích výzkumech označovány jako přeměna sekty v církev. Tato transformace však dosud nebyla systematicky studována pomocí adekvátních teoretických metod, které by odrážely obecnější vývojové mechanismy křesťanských náboženských hnutích. Autor se proto vrací k sociologickým kořenům této debaty. Inspirován neoweberovským přístupem Davida d'Avraye využívá teorie transformace sekty v církev jako ideálního typu v komparaci učení dvou klíčových myslitelů – Petra Chelčického a Lukáše Pražského. Petr Chelčický inspiroval vznik Jednoty bratrské a jeho učení odmítalo světskou moc a městský způsob života. Naproti tomu Lukáš Pražský výše uvedené změny legitimizoval. Analýza ukazuje, že napětí mezi Jednotou bratrskou a většinovou společností se ovšem nezmenšilo, neboť bylo úzce spjato s identitou Jednoty bratrské. Na této úrovni zůstává Jednota bratrská spíše sektou. Nové pojetí spásy Lukáše Pražského, založené na Boží milosti, však umožnilo a legitimizovalo život ve městech, účast na světské moci i proměnu společenské praxe, aniž by narušilo pocit výlučnosti Jednoty bratrské. |
Související projekty: |