Autoregulace učení a její proměny v procesu přípravy opakovaně neúspěšných maturantů
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2022 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Žáci středních škol jsou zvyklí se během svého studia připravovat na dílčí testy, které se vztahují k úzkému výběru učiva. Ověřování osvojených znalostí se tak váže ke konkrétnímu předmětu, kdy je jasné zadání, požadavky a také způsob hodnocení. Maturitní zkouška, která žáky čeká ve čtvrtém ročníku, je však komplexní a zahrnuje dlouhodobou a částečně samostatnou přípravu, takže se do popředí dostává motivace žáka, schopnost stanovovat dílčí cíle či řídit vlastní učení. Řízení vlastního učení vzhledem k určitému cíli definujeme jako seberegulaci (Foltýnová, 2019; Hrbáčková et al., 2010). V zahraničním diskurzu je proces sebeřízení označován jako tzv. self-regulated learning (SRL) (Kirshnan et al., 2019). Právě znalost úkolu (příprava k?maturitní zkoušce) je dle Panadera a Alonso-Tapia (2014) klíčová pro utváření a udržení vlastní motivace pro dosažení cíle (složení maturity). Na proces přípravy k maturitě můžeme aplikovat třífázové schéma, které se skládá z přípravy, výkonu a sebereflexe (Zimmerman & Moylan, 2009). V případě neúspěchu dochází k opakování daných fází, kdy samotný neúspěch ovlivňuje autoregulaci učení (SRL) při dalších pokusech. Cílem příspěvku, který vychází z?projektu Životní dráhy neúspěšných maturantů a maturantek (číslo CZ.02.3.68/0.0/0.0/19_076/0016377), je popsat klíčové aspekty autoregulace učení v procesu přípravy a reflexe neúspěšných pokusů, jež mohou následně vést k proměně v sebeřízení. |
| Související projekty: |