| Popis |
Počáteční odborné vzdělávání představuje významnou součást vzdělávací soustavy České republiky (Marinič & Pecina, 2021). Jelikož v České republice je dlouhodobě výrazně vyšší poměr žáků (přibližně 70 %) ve středoškolském odborném vzdělávání než v jiných zemích EU, zastávají učitelé odborného vzdělávání významnou roli při formování vzdělanosti budoucích generací absolventů mířících na pracovní trh. Podobu vzdělávacího procesu ovlivňují kurikulární dokumenty, zejména strategie rozvoje vzdělávací soustavy v jejich aktuální podobě. V České republice je to tzv. Strategie 2030+ (MŠMT, 2020), která nahradila předešlou Strategii 2020 (MŠMT, 2014) a před ní tzv. Bílou knihu (MŠMT, 2001). Strategie 2030+ je poměrně rozsáhly dokument, který se zaměřuje na široké spektrum okruhů vzdělávací politiky. V kontextu příspěvku nás ale zajímá zejména zaměření deklarované strategickou linií “podpora pedagogických pracovníků” a “zvýšení odborných kapacit, důvěry a vzájemné spolupráce”. Tyto strategické linie se tak zaměřují na oblasti komplexní a systematické profesní přípravy učitelů a podpory pedagogické práce učitelů a škol, zahrnující i snížení nepedagogické zátěže škol a učitelů. Měly by se tak vytvořit podmínky pro další profesní rozvoj kompetencí učitelů. A právě otázka kompetencí učitelů a možnosti jejich rozvoje v posledních dvou letech představuje zaměření předkládaného příspěvku. Pro identifikaci přístupů učitelů k rozvoji jejich kompetencí bylo využito dotazníkového šetření mezi 120 učiteli na 40 středních odborných školách a středních odborných učilištích z celé České republiky, s různým vzděláním i různou délkou pedagogické praxe. V příspěvku se na základě odpovědí z dotazníkového šetření snažíme zprostředkovat pohled samotných učitelů, zaměřených na obory gastronomie, cestovního ruchu a hotelnictví, na rozvoj svých kompetencí. Hledáme tedy odpověď na výzkumnou otázku: Jakým způsobem učitelé odborného vzdělávání v příslušných oborech přistupují k prohlubování svých pedagogických a odborných kompetencí v kontextu současné situace ve vzdělávání? Jelikož se jedná o kvantitativně uchopený pedagogický výzkum, jsou data zpracovávaná prostřednictvím popisné statistiky a získané výsledky jsou vztaženy vzhledem k nastíněným směrům Strategie 2023+, konkrétně v oblasti podpory pedagogických pracovníků a zvýšení odborných kapacit, důvěry a vzájemné spolupráce. Výsledky provedeného šetření mezi učiteli poukazují na skutečnost, že učitelé se v 89,2 % případů zúčastnilo nějaké formy školení pro pedagogické pracovníky v posledních dvou letech. Nevýrazněji byly zastoupeny odborné workshopy (87 respondentů), kurzy v oblasti pedagogiky nebo psychologie (58) a kurzy pro využívání ICT ve výuce (44). Učitelé se nejčastěji vzdělávali v oblasti aktivizačních metod výuky (48 respondentů) a motivaci podporujících metod výuky (41), ale taky v oblasti digitálních kompetencí (46) nebo technických a didaktických dovednostech vedení online výuky (50). Toto zaměření, v souvislosti s hodnocením vlastních digitálních kompetencí jako dostatečných (80 % respondentů) nebo dokonce vynikajících (12,5 %), nasvědčuje nutnost jejich průběžného rozvíjení. Odborné kompetence, formou sledování aktuálního vývoje daného oboru a následného vzdělávání, rozvíjí téměř všichni učitelé (cestovní ruch: 86,1 %; hotelnictví: 87,7 %; gastronomie: 96,4 %). Učitelé při rozvíjení svých kompetencí pociťují podporu ze strany vedení školy (80 % respondentů).
|