Probuzeni ve svobodě: jak transformace po roce 1989 ovlivňuje současný stav české novinářské etiky a profesionalizace
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2022 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Přiložené soubory | |
| Popis | Příspěvek představuje analýzu současného stavu mediální etiky a profesionalizace žurnalistiky v České republice v kontextu historického vývoje - přechodu od centrálně plánovaného hospodářství a státní regulace médií ke svobodnému kapitalistickému podnikání v 90. letech 20. století. Jak autoři tvrdí, transformační vlivy vytvořily podmínky pro dlouhodobě nízkou profesionalizaci. Česká žurnalistika dlouhodobě trpí nízkou ochotou novinářů organizovat se, nízkou profesní solidaritou, absencí odborů a nedostatkem odborné diskuse o mediální etice, která se prolíná s otázkami mediálního práva. Cílem analýzy je ukázat, že tyto problémy české novinářské profese mají své kořeny ve specifických podmínkách českého přechodu ke kapitalismu v 90. letech 20. století, který orientoval odbornou diskusi téměř výhradně na téma svobody médií. Analýza také ukáže, jakým způsobem se podmínky profese za poslední čtvrtstoletí změnily a proč tento stav v současnosti spíše urychluje působení konvergenčních procesů (Mark Deuze), než aby profesní prostředí bylo schopno jim čelit a podílet se na utváření budoucího stavu žurnalistiky. Na základě teorie Gila Eyala o spojenectví technokratů a intelektuálů v porevoluční transformaci české společnosti na principy tržní ekonomiky spolu s nástupem manažerství ukážeme, jak se kulturní elity soustředily na přeměnu kulturního kapitálu v kapitál ekonomický budováním kapitalistických médií, zatímco otázky regulace médií a profesní solidarity systematicky zanedbávaly. Tato problematika je diskutována jak ve vztahu k mediální etice, tak k mediálnímu právu, zejména ve vztahu k českému tiskovému zákonu, který postrádá věrohodnou definici profesionální žurnalistiky. Analýza předkládá argument, že oslabení profesionalizace ve vztahu k mediální etice v českém prostředí nelze chápat výhradně v teoretickém kontextu konvergence, ale že má i hlubší, kulturně specifické historické souvislosti. Příspěvek ukáže, jak etická racionalita přicházela zvenčí (politika, mezinárodní normy, zahraniční vlastníci) a neartikulovala přesvědčení samotných novinářů. Zvláštní pozornost je věnována dopadu ekonomické krize v roce 2008 a vstupu českých podnikatelů s vlastními politickými zájmy na mediální trh (mediální oligarchové, zejména Andrej Babiš - bývalý premiér České republiky). Důsledky tohoto procesu pro mediální etiku jsou patrné dodnes, zejména absence specializovaných institucí, důvěryhodné odborové organizace nebo nedostatečná spolupráce akademické a odborné sféry na reflexi médií. Příspěvek čerpá z dat získaných v rámci projektu MEDIADELCOM programu Horizont 2020 zaměřeného na rizika a příležitosti rozvoje médií v Evropě a z odborných polostrukturovaných rozhovorů s klíčovými aktéry v oblasti médií a žurnalistiky (studií). |
| Související projekty: |