Intelektuálně arogantní Hegel: Hermeneutika výkladu v Dějinách filozofie
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2022 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Ve svém příspěvku se zabývám otázkou, zda lze hermeneutiku Hegelova výkladu v Přednáškách o dějinách filozofie označit za intelektuálně pokornou. Přístup užitý v uvedeném díle charakterizuji jako asimilativní a stručně objasňuji, proč jej Hegel užívá. Vycházím především z pozice, kterou mají Přednášky k dějinám filozofie v systému Hegelovy filozofie, a z úvodu k nim. Poté krátce představuji intelektuální pokoru jako ctnost stojící mezi intelektuální arogancí a servilitou, jež směřuje nejen ke svému nositeli, ale i k třetím osobám. S odkazem na empirické výzkumy stručně uvádím benefity, které ji provázejí a jsou relevantní pro filozofické bádání. Následně vymezuji kritéria chování, které by šlo označit za intelektuálně pokorné. Poté se zaměřuji na Hegelův asimilativní hermeneutický přístup a hodnotím, zda jde o intelektuálně pokorné jednání. Docházím k závěru, že Hegelův přístup k dějinám filozofie není intelektuálně pokorný, naopak vykazuje známky arogance. Hegel nepovažuje ostatní filozofy za jemu rovné a dějiny vykládá z pohledu vlastního systému, který považuje za vrchol vývoje. V příspěvku nehodnotím Hegela jako osobu, ani jeho hermeneutický přístup v jiných pracích zejména Fenomenologii Ducha. Jde mi o konkrétní způsob jednání, asimilativní interpretování, v konkrétním díle, v Přednáškách o dějinách filozofie. |
| Související projekty: |