Jan II. z Liechtensteina a Karl Gangolf Kayser : K problematice liechtensteinského pozdního historismu
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2021 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Jan II. z Liechtensteina (5. října 1840 – 11. února 1929) byl vládnoucím knížetem Liechtensteinského knížecího domu po neobyčejně dlouhou dobu, mezi lety 1858 a 1929. Svému rodu a dominiu tedy vládl ještě o tři roky déle, nežli seděl na trůnu František Josef I. Císař i kníže navíc panovali v době, kdy se radikálním způsobem proměňovala středoevropská společnost. Jan II. se stal vládnoucím knížetem roku 1858, v době „Bachova absolutismu“, kdy zde ještě platila celá řada pravidel normujících vztahy stavovsky a hierarchicky konstruované monarchie, jež se snažila setřást výdobytky revolučního roku 1848. Když po sedmdesáti letech své vlády roku 1929 umíral, svět kolem něj byl již zcela jiný. Johann II. z Liechtensteina se na všechny uvedené změny snažil reagovat po svém, mimo jiné i snahou konzervovat dosavadní životní styl rodu Liechtensteinů prostřednictvím aktivit v oblasti architektury a krajinného plánování, které vzhledem k jejich obsahové i formální stránce bývají označovány jako pozdní historismus. Architekti, kteří pracovali pro Jana II. z Liechtensteina na přelomu 19. a 20. století, především Karl Gandolf Kayser, Gustav Neumann a Karl Weinbrenner, navíc věděli, že knížeti nejde pouze o architekturu v užším slova smyslu, o realizaci dobových architektonických teorií, nýbrž o vyjádření konzervativních životních postojů a životního stylu knížete v době převratných technických a sociálních revolucí. Aby naplnil záměry knížete, dokázal Karl Gandolf Kayser eklekticky propojovat různé historické stavební styly, když přestavoval různé historické hradní zříceniny na budovy v konkrétním stylu tak či onak spjatým s rodem zadavatele prací. |