Gottesliebe und Tugendhaftigkeit im Konflikt mit weltlicher Macht: die Figur des hl.Johannes von Nepomuk im Oratorium von Anton Neumann
| Název česky | Láska k Bohu a ctnost v rozporu se světskou mocí: Postava sv. Jana Nepomuckého v oratoriu antona Neumanna |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2022 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Citace | |
| Popis | Svatý Jan Nepomucký je v rámci barokních oratorií ztvárňován jako postava světce reprezentující Božskou poslušnost a vášnivou oddanost nebeským ctnostem. Postava sv. Jana však také představuje váženou osobnost církve, která uvnitř preferencí víry a božské etiky v paralelní životní roli zodpovědného poddaného ctí také pozemské zákony. V lásce a pokorné úctě se proto jako milující sluha staví ke svému králi jako k představiteli světské moci. V kontextu křesťanské věroučné náplně však figuruje poddanost světské moci jako závazná společenská norma pouze ve spojení s časností pozemského bytí bez jakékoli vztažnosti k posmrtnému životu. Právě pro tato omezení musí být podřízena věčným zákonům Božské etiky. Tato tradiční věroučná rovina je závažným způsobem narušena počínáním krále Václava IV., který si vynucuje z postu světské nadřazenosti přestoupení těchto zákonů. Po sv. Janu žádá vyzrazení zpovědního tajemství, čímž nabádá světce ke hrubému přestoupení mlčenlivosti přísahané Bohu. V prvotním úmyslu sv. Jana představit králi své povinnosti vůči Bohu nalézáme láskyplnou snahu předejít potenciálnímu sporu. Snaha však naráží na nekompromisní sobectví a pýchu krále, který v sebelítosti a ostře narůstající zuřivosti zapomíná na svojí poddanost vůči Bohu. Rovina konfliktu obou postav přerůstá do sporu světské marnivosti a pomíjivosti s Božskou etikou představující nebeskou věčnost. Vzhledem k rozdílným preferencím obou postav je také adekvátní představa jejich cílů. Zatímco pro krále je nejvyšším cílem pokoření protivníka jako momentální naplnění jeho tužeb (a to za cenu případné smrti protivníka), pro světce je nejvyšším a prozíravým cílem za jakoukoli cenu obstát v lásce a cti před Bohem. Zhudebnění nepomucenské předlohy Antonem Neumannem (1721-1776) pochází ze 60. let 18. století. Afekty provázející postavu sv. Jana jsou do hudby promítnuty bouřlivým emocionálním stylem hudebně hýřícím figurami vykreslujícími podrobným způsobem textovou náplň. Ve spojení s kontrastně, podrobně předepsanou dynamikou a vypjatou harmonií vykresluje Neumannova hudba velmi detailním způsobem pocity světce v zajetí Božské lásky a ctností. Na hudebních ukázkách bude představena detailní práce skladatele v rámci hudebního líčení afektů postavy sv. Jana, který v zajetí Božské lásky a ctností zápasí se zlem světské moci. |
| Související projekty: |