Santa Maria Maggiore v pozdní antice. Prostor jako stvořený pro stacionární liturgii?
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2022 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Santa Maria Maggiore, v češtině známá jako bazilika Panny Marie Sněžné, patří k historicky nejvýznamnějším památkám Říma. Je jedinou z pěti patriarchálních bazilik, která vznikla na objednávku římských biskupů bez jakéhokoli císařského zásahu; jde o první chrám zasvěcený Panně Marii v Římě a pravděpodobně i na Západě; a navíc byla i jedním z prvních římských kostelů — nepočítáme-li takzvané hřbitovní baziliky stojící za hradbami města — zasvěcených světci či světici. Její výstavba byla dokončena za pontifikátu Sixta III. (432—440). Výsadní postavení chrámu v historii papežství nás nutí přemýšlet o tom, jakým způsobem se souvislosti jeho vzniku mohly odrazit na architektonickém řešení a výzdobě. Zde se zaměříme především na liturgickou funkci: pokud je totiž Santa Maria Maggiore skutečně ryzí objednávkou římských biskupů, dalo by se očekávat, že i její forma bude uzpůsobena stacionární (tedy biskupské/papežské) liturgii. |
| Související projekty: |