Planety v rocaillové architektuře ze zámku ve Lnářích a Johann Georg Hertel

Autoři	NOKKALA MILTOVÁ Radka
Rok publikování	2022
Druh	Článek v odborném periodiku
Časopis / Zdroj	Opuscula Historiae Artium
Fakulta / Pracoviště MU	Filozofická fakulta
Citace
www	https://hdl.handle.net/11222.digilib/digilib.77467
Doi	http://dx.doi.org/10.5817/OHA2022-1-2-15
Klíčová slova	Ancient mythology; Iconography; Baroque Painting; Planets
Popis	Zámek ve Lnářích nese na svých zdech a klenbách rozmanitou nástěnnou a nástropní výzdobu spojenou s několika časovými vrstvami. Po polovině 18. století, kdy zámek obýval manželský pár tvořený hrabětem Janem Františkem Kristiánem Sweerts-Šporkem a jeho druhou manželkou Marií Terezií Kounicovou, vznikla rozsáhlejší rokoková výmalba zámku, do níž náleží také torzo původních kompozic sedmi planet. Dnes lnářské pokoje zdobí pouze zobrazení Luny, Venuše, Jupitera a Marta, jejichž stav dochování je rovněž torzovitý, navíc podobně jako velká část lnářských maleb prošly i tyto výjevy relokacemi souvisejícími s rekonstrukcí zámku v 70. a 80. letech 20. století, což zasáhlo zejména severní křídlo objektu. Venuše je tak dnes k vidění v severní chodbě zámku a zbývající tři dochované planety Luna (Diana), Jupiter a Mars v přilehlém pokoji severního křídla. Všechna planetární božstva ve Lnářích jsou zasazena do rocaillových rámů, což předně nasměrovalo pátrání po případné grafické předloze, kterou lze jednoznačně identifikovat. Staly se jí dosud minimálně reflektované grafiky známého augsburského vydavatele Johanna Georga Hertela. Analýza těchto maleb dokládá, že lnářské torzo cyklu planetárních bohů ukazuje symbiózu dvou principů. Na jedné straně dlouhé tradice, vycházející z pozdní z antiky a nesené přes pozdně středověké a raně novověké grafické série, na straně druhé impulsy postupných astronomických pozorování. Víceméně receptivní charakter Hertelovy série tak ukazuje především na akcentaci soudobého módního rokokového modu, do nějž jsou figurální kompozice zasazeny.