Bydlení jako výjimka, evikce jako každodennost
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2023 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Sociologický časopis |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | https://doi.org/10.13060/csr.2023.028 |
| Doi | http://dx.doi.org/10.13060/csr.2023.028 |
| Klíčová slova | eviction; evictability; affect; sovereign power; tenants |
| Popis | Text se zaměřuje na eviktabilitu a evikci obyvatel obytného domu v malém jihoslovenském městě. Obyvatelé zkoumaného domu jsou převážně romského původu, nicméně kulturní problém rasismu je propojen s problematikou politickou, ekonomickou, právní, i vědecko-výzkumnou a aktivistickou. Metodologicky je založen na angažovaném etnografickém výzkumu. Výzkum je transdisciplinární, text však vychází z kritické humánní geografie. Teoretický rámec přejímá z geografií evikce, které k evikci přistupují jako k nastávajícímu afektujícímu procesu, který nezdůrazňuje jen strukturální a jiné příčiny evikce nebo její negativní důsledky. Procesuální přístup zdůrazňuje především v přítomnosti probíhající vystěhovávání, které časově znamená více než jen samotný akt vymístění z domova – znamená trvající efekt vlivu suverénní moci skrze hrozby vystěhováním nebo „rušení domova“ skrze neposkytování pro důstojný život důležité infrastruktury. Analýza rozlišuje čtyři nastávající fáze. První ukazuje, jak jsou nájemníci prekarizováni, když se jejich stigmatizace jako Romů střetává s městem prosazovanými neoliberálními imperativy individuální odpovědnosti. Ve druhé fázi nastává evikce a přináší afekty zmatení, zoufalství a strachu. Ve třetí fázi přichází rezistence proti svévoli suverénní moci městských autorit. Ve čtvrté fázi se projevují částečné úspěchy rezistence, ale suverénní moc města zároveň šíří svou prostorovost. Nejde zde o finalizovaný stav a evikce se může nadále různě vyvíjet. |
| Související projekty: |