Ochočená emoce : Smrt, zármutek a útěcha v obrazové a písemné kultuře 16. a 17. století
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2023 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Studie se zabývá reflexí smutku a empatických projevů spojených se smrtí v kontextu raně novověké vizuality, konkrétně v jazykově-obrazovém diskurzu sepulkrální kultury. V humanistické a křesťanské interpretaci raného novověku měl smutek nad zemřelými své místo, nebyl však přijímán samoúčelně a už vůbec ne v přehnané míře. Vždy byl spojen s komplementární emocí radosti, která v křesťanském pojetí poukazovala na eschatologický optimismus a příslib spásy. Předmoderní kultura oscilovala mezi přijetím emoce smutku a zároveň jejím potlačením a racionalizací s ohledem na nevyhnutelnost smrti a zejména radostnou představu posmrtné spásy. Památky sepulkrální kultury přitom ve shodě s humanistickou a náboženskou literaturou sledovaly stejné cíle jako konkrétní formy konvenčně normativního vyrovnávání se se smrtí. Sepulkrální památky, zejm. epitafy, zřetelně vyjadřují citovou odtažitost svých protagonistů, nebo dokonce zdánlivě paradoxní a nečekané emoce radosti, vyjadřující onen eschatologický optimismus, který rezonuje s hlavními křesťanskými argumenty útěchy. Navzdory této vizuálně emocionální zdrženlivosti sepulkrálních památek v nich nechybí prvek patosu ve smyslu citového působení na diváka. Sepulkrální památky předmoderní doby fungují jako specifičtí nositelé afektivní energie, doprovázené principem tzv. afektivní affordance, tj. interakce mezi prvky obrazu a schopnostmi vnímatele, které jsou však zásadně formovány zkušeností a dobovými konvencemi myšlení a jednání. Vizuální objekty sepulkrální kultury raného novověku nám tak umožňují sledovat historickou reflexi emocí a afektivního pole, které vzniká v interakci lidské zkušenosti, obrazů a textů. Sledované emocionální vyprávění, ukotvené v náboženských a vzpomínkových praktikách, provázelo nejen osobní vyrovnávání se se smrtí, ale sloužilo také jako obecný model nábožensko-výchovného či psychologicko-mentorského poučení a formovalo konvenční představy o zármutku a emocionalitě. |
| Související projekty: |