Jan Bedřich z Valdštejna – pražským arcibiskupem v těžkých časech

• Autoři: VOKÁČOVÁ Petra
• Rok publikování: 2023
• Druh: Další prezentace na konferencích
• Popis: Jan Bedřich z Valdštejna patřil k předním osobnostem mezi aristokraty a preláty barokních Čech. Za svůj společenský vzestup vděčil tento všestranně vzdělaný a neobyčejně odvážný muž jednak patronátu svých bratrů činných na císařském dvoře, zejména pak ale kardinálu Arnoštu Vojtěchu Harrachovi a samotnému papeži Alexandrovi VII. Po studiích v Římě se tak v rychlém sledu stal papežovým čestným komorníkem, kanovníkem olomouckým, kolegiátním kantorem a kapitulním děkanem ve Vratislavi, velmistrem řádu křižovníků s červenou hvězdou, biskupem královéhradeckým a konečně roku 1675 arcibiskupem pražským. Strmou kariéru vystřídala léta politických konfrontací a sporů v důsledku vleklé habsbursko-osmanské války. Proto bývá tento český primas v historiografii dodnes spojován hlavně s neúnavným bojem proti zvyšování daní, jenž kulminoval dokonce protestem prelátského stavu na zemském sněmu. Již méně známá je skutečnost, že mezi zjitřenými událostmi sklonku 17. století to byly rovněž pohromy epidemické, jež fatálně poznamenaly Valdštejnův osud. Na pozadí arcibiskupovy životní dráhy je však možné vnímat je současně jako dějinotvornou sílu i v pozitivnějším smyslu slova. Morová rána z let 1679–1681 přivedla z Rakouska do Čech nebývale vzácné hosty – vídeňské dvořany v čele s císařem Leopoldem I. Habsburským, s nímž se Jan Bedřich opakovaně setkal. Památky dokumentující tyto okamžiky jsou jedinečné právě pro vladařovu sporadickou přítomnost v zemi. Do stejné doby spadá vznik morového pohřebiště v Olšanech zřízeného pražskými měšťany, kde byla s arcibiskupovým souhlasem, a zřejmě podle návrhu jeho dvorního umělce Jeana Baptisty Matheye, postavena kaple sv. Rocha. Je takřka symbolické, že se nakonec i život hraběte uzavřel roku 1694 vinou infekční nákazy – při epidemii neštovic. Skutečně exkluzivní pramen představuje v tom ohledu dochovaná zpráva o arcibiskupově příkladné smrti. Naplněná řadou biblických podobenství zacílených na ospravedlnění Valdštejnových činů vykazuje totiž nepokrytý hagiografický záměr autora.