Besední dům v Jihlavě a okolnosti jeho výstavby
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2023 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Vlastivědný sborník Vysočiny, oddíl věd společenských |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Klíčová slova | history of architecture; neorenaissance; Jihlava; Besední dům; National house; Vojtěch Dvořák; Karl Welzl; Karel Stark st. |
| Popis | Jihlavští Češi si v 90. letech 19. století dokázali v převážně německém městě vybudovat reprezentativní sídlo. Předcházely tomu však neshody mezi jejich vůdci, právníky Karlem Malátem, který byl „mladočech“ z moravské lidové strany, a Františkem Scheichlem, což byl „staročech“ z moravské národní strany. Finance získal Výherní odbor Besedy jihlavské díky štěstí v loterii. Výhra na pozemkový los přinesla 36 020 zlatých, které spolu s dary umožnily výstavbu Besedního domu. Rozepře však panovaly i ohledně výběru pozemku pro stavbu. Scheichl upřednostňoval místo na dnešním nám. Svobody, Malát byl proti a zřejmě horoval za nákup tzv. Sichravovy zahrady na dnešní ul. Jana Masaryka. Nakonec však Výherní odbor zakoupil první ze zmíněných pozemků a u Vojtěcha Dvořáka a Karla Welzla z Brna si objednal projekt národního domu. Oba architekti, profesoři brněnské průmyslovky a žáci Theophila Hansena, navrhli neorenesanční palác s fasádou zdobenou pilastry a sochami. Pro spor se stavebním úřadem však byla podoba průčelí zjednodušena. Horší však bylo, že pro nedostatek financí se postavila pouze polovina budovy – nevznikl velký společenský sál s jevištěm, plánovaný v zadní části. Slavnostního otevření 21. a 22. července 1894 se zúčastnili významní čeští politici, staročeši i mladočeši, z Markrabství moravského i z Království českého, zástupci okolních měst a spolků. Proběhly četné přípitky a hudební vystoupení a došlo také ke smíření obou hlavních představitelů jihlavských Čechů Maláta a Scheichla. Beseda však stále plánovala postavit společenský sál a dokonce si k tomu obstarala plány a na ně stavební povolení. Nyní, pod Malátovým vedením, však již nehodlala dokončit budovu podle plánů Dvořáka a Welzla, ale obrátila se do Prahy na architekta Karla Starka st. a inženýra Josefa Rosenberga. První z nich potom připravil projekt pro novou budovu nikoliv v hloubi pozemku za tou první, ale vedle ní, na nároží nám. Svobody a Srázné ul. V přízemí měla být tělocvična Sokola, v patře společenský sál. Náklady se však ukázaly příliš vysoké a navíc v již postavené budově byly odhaleny technologické nedostatky způsobené nedůsledností provádějícího stavitele Roberta Niklíčka. Finance tedy byly utraceny za opravy, místo za novostavbu, a také za potřebné zázemí v zahradě (altán, lednice, kuželna atd.), které navrhoval stavitel Josef Kubička. Velkolepý plán jihlavských Čechů tak zůstal naplněn jen z půli. |
| Související projekty: |