Václavův družiník Podiven v boji o Kristiána

• Autoři: REITINGER Lukáš
• Rok publikování: 2023
• Druh: Kapitola v knize
• Fakulta / Pracoviště MU: Filozofická fakulta
• Popis: Kapitola se věnuje dlouhé diskusi o datování tzv. Kristiánovy legendy o sv. Ludmile, sv. Václavu a jeho družiníku Podivenovi, která se hlásí do časů pražského biskupa Vojtěcha na konec 10. století, ale podle některých historiků se jedná o podvrh vyhotovený až v polovině 12. století. Jedním z mála míst legend, kde jejich tvůrci nejčastěji prozradí dobu vzniku díla, jsou popisy hrobů svatých, neboť hlavním autorským záměrem vedle šíření kultu bylo přimět čtenáře a posluchače legendy k pouti k ostatkům daného světce. Tyto deskripce samozřejmě odpovídaly době vzniku samotné legendy. Obdobnou pasáž, která popisuje prostor hrobu máme právě i v deváté kapitole Kristiánovy legendy. Zde autor uvádí, že zatímco bylo tělo sv. Václava uloženo v chrámu sv. Víta, jeho věrný „miles“ Podiven byl pochován na hřbitově u samotného kostela a oba oddělovala pouze zeď. Tato situace však pouze platila do let 1031-1060, kdy byly Podivenovy ostatky kvůli rozšiřování svatováclavské kaple v době biskupa Šebíře vyjmuty a uloženy uvnitř pražského chrámu, kde byly po znovuobjevení pohřbeny v kapli sv. Mikuláše roku 1124, jak nás o tom informuje kronikář Kosmas. Z obou zmínek plyne závěr, že Kristián popisuje místo uložení Podivenových ostatků k době před lety 1031-1060 a tudíž musel své dílo sepsat před tímto datem. Článek se jednak věnuje pohledům na tento argument poprvé vyslovený Josefem Pekařem v polemice o pravosti Kristiánovy legendy a upozorňuje, že byl ponechán stranou zásadní výše obecně nastolený problém. Stěží je udržitelná představa, jak legendista lokalizuje hrob (téměř) světce na místě, kde již sto a více let jeho ostatky neležely. Diskutovaná pasáž však získává další rozměr v kontextu její gramatické skladby. Kristián nejen, že popisuje místo Podivenova hrobu v situaci naposledy platné v letech 1031-1060, ale vědomě přechází z minulého do přítomného času, aby zdůraznil, že ostatky Václavova služebníka jsou stále na onom místě pochovány. V články jsou zároveň odmítnuty hlavní argumenty Petra Kubína, podle kterého byla Kristiánova legenda sepsána až v polovině 12. století a teprve tehdy došlo k uznání svatosti kněžny Ludmily. Autor zároveň vysvětluje případnou disparátnost mezi Kristiánovou legendou a reálnou podobou kultu sv. Ludmily tím, že samotný hagiografický text vznikl před předpokládaným obecným akceptováním a rozšířením kultu sv. Ludmily a Podivena. Poukazuje, že cíl pražského biskupa Vojtěcha na konci 10. století zřejmě bylo zaplnit Prahu dalšími svatými. Vojtěchova velkorysá (možná až velikášská) vize Prahy tří světců Václava, Ludmily a Podivena však zjevně zůstala jen na pergamenu Kristiánovy legendy, přičemž sv. Ludmila si na plnohodnotný rozvoj své úcty musel počkat až do 12. století, a Podiven se svatým už nestal nikdy.