Poválečné období a vláda komunistické strany : Židlochovice 1945–1989
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2023 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Přiložené soubory | |
| Popis | Kapitola věnovaná období po roce 1945 se snaží představit období, ve kterém došlo v Židlochovicích k řadě dynamických proměn. Naproti tomu některé skutečnosti a trendy zůstávaly při starém, byť ve zcela jiných podmínkách. Národnostně smíšené městečko ležící na linii letitého národnostního konfliktu mezi Čechy a Němci se v důsledku poválečné očisty a čechizace stala etnicky homogenním. S tím souviselo vystěhování části dosavadních obyvatel a začátek rozsáhlých majetkových přesunů, které pokračovaly až do období konsolidace komunistického vládnutí. Pokud jde o pohyb obyvatelstva, zasáhl Židlochovice nejvíce příliv obyvatel hledajících uplatnění v Brně a bydlení kdekoliv v blízkosti. Vleklá bytová krize, způsobená těmito pohyby byla překonána teprve v následujících dekádách. Novou tvář Židlochovic postupně definovala výstavba bytového bydlení a asanace některých dosavadních částí města. Proměnily se také dopravní poměry a hlavní komunikační osa městečka. Židlochovice se krátce staly sídlem správního okresu. Odchod okresních institucí a zrušení gymnázia znamenaly další posun města na periferii. Také v hospodářství nedošlo k žádnému prudkému vývoji. Industrializace se po likvidaci soukromého hospodaření dostala spíše do úpadku a stále větší podíl obyvatel se nakonec profesně realizoval mimo město. Významně se proměnila občanská vybavenost a celkový způsob života obyvatel. Velmi dynamický a bohatý byl v první části sledovaného období kulturní život. I zde však nastal určitý úpadek v podobě uzavření městského muzea. Politický vývoj Židlochovic je charakterizován obtížemi konsolidace komunistické vlády v silně podnikatelském prostředí charakteristickém absencí tradičních zdrojů levicového elektorátu. To se projevilo m. j. i v rozsahu perzekuce politických odpůrců v 50. letech. Rozsah reformního pokusu v roce 1968 a míru postihu dosavadních elit na počátku normalizace a proces rozpadu komunistického systému v roce 1989 zůstává ještě do značné míry nezdokumentován. Ilustrovány jsou typické potíže normalizačního vládnutí při zajišťování životní úrovně obyvatel a naplňování rozvojových záměrů města. Pozornost je věnována také roli náboženských, civilních či komunistických veřejných rituálů, symbolickému přeznačování veřejného prostoru města. |