Fenomén Švejk: Můžeme sčítat zajíce, protože je po honu?
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2024 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | „Češtinu by si měl zahraniční zájemce o studium zvolit už jen proto, aby si mohl v originále přečíst Švejka.“ Alespoň tak to v úvodu své studie, která vyšla v roce 2006 ve sborníku ze III. kongresu světové literárněvědné bohemistiky a věnovala se otázkám českého kánonu, prezentoval Jan Jiroušek z mnichovské univerzity. Švejkova dobrodružství jsou celoevropsky proslulá, jak o tom svědčí četné překlady románu do různých jazyků. Z postavy Švejka, možná spíše z obrazu bodrého tlouštíka spojeného s ilustracemi Josefa Lady, se stal kulturní emblém: připomeňme třeba označení údajně typicky českého postoje „švejkovat“ či gnómická tvrzení typu „Češi jsou národ Švejků!“ patřící k ustáleným obratům. Stal se z něj také jeden z turistických symbolů Česka. Na přijíždějícího cizince útočí všude: v libovolném obchodě se suvenýry na pražské Královské cestě i v předražených pseudoautentických restauracích zaštítěných právě jménem této Haškovy postavy. Ve výzkumech Jiřího Trávníčka Švejk reprezentuje četbu především mužskou, nezřídka spojenou s bývalou povinnou četbou a také univerzální moudrost, neboť ve Švejkovi je – alespoň dle některých jeho respondentů – všechno. Z toho by mohlo vyplývat, že minimálně právě postava Švejka, ne-li celý román patří i v dnešní době k všeobecně uznávané klasice, která se propisuje do všeobecného českého kulturního povědomí a je jím respektována téměř jako součást národní identity. Je to tak ale doopravdy? Není dnešní Švejk již vyprázdněným symbolem určeným spíše na export? Má i dnes své čtenáře? A jak se o něm učí a jak ho recipují současní maturanti? Na tyto otázky se pokusím odpovědět v předkládaném příspěvku, který vznikl v rámci tvorby disertační práce na téma „Živá klasika? Významná literární díla v intermediální perspektivě“. |
| Související projekty: |