Zakládání vesnic na dominikální půdě, jejich stavební vývoj a současnost
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2024 |
| Druh | Uspořádání konference |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Nové vesnice zakládané na dominikální půdě mají různou genezi. Některé vesnice nebo osady byly zakládány majiteli panství na jejich pozemcích (dominikálu) k bydlení většinou nezemědělských dělníků pracujících v jejich nově založených industriálních podnicích nebo jako dřevařské osady pro těžbu, zpracování i dopravu dřeva v lesnatých horských oblastech. Katastrální území těchto vesnic se zpravidla vyznačuje pravidelným uspořádáním stavebních i pozemkových parcel. Tato pravidelná parcelace byla podmíněná nejen vybráním příhodného terénu, ale zároveň obdobnou sociální skladbou jejich obyvatel. Jiná ekonomická motivace tentokrát ze strany rakouského státu byla spjata s novými vesnicemi, které vznikly v rámci tzv. raabizace pojmenované podle rakouského národohospodáře Františka Antonína Raaba (1722–1783), ředitele komorních a býv. jezuitských statků v Čechách. Jejím cílem bylo parcelací dvora odstranit naturální robotu převedením na platy. Od roku 1776 tak vzniklo v českých zemích na 245 malých osad s pravidelným půdorysem. Na Moravě byly tyto změny spojeny s Antonínem Kaschnitzem (1744–1812), který se stal za Josefa II. ekonomickým správcem moravských královských měst. Parcelací panských dvorů, k nimž se původně robotovalo, vznikaly nové zemědělské usedlosti jak v rámci samého dvora, kterým se říkalo „familie“, ale také formou nové zástavby na okrajích stávající vesnic či zmíněné zcela nové osady. Jejich charakteristickým znakem se stala pravidelná zástavba řadová nebo návesní. Vedle půdorysného uspořádání je v těchto vesnicích poměrně dobře dochován historický stavební fond. V současnosti ovšem také pro svoji jednotnost snadno narušitelný novostavbami nevhodných forem a jejich umístěním na jednotlivých stavebních parcelách. |