Metodologická specifika výzkumu zaměřeného na smrt aneb "Jmenovala se Mia"
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2024 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Citace | |
| Popis | Už v bakalářském studiu se v rámci zachování etického přístupu ve výzkumu učíme, že bychom měli našemu participantstvu zaručit anonymizaci. Kromě výzkumnice*íka by nikdo jiný neměl být schopen poznat, o koho se jedná. Tato základní poučka se nicméně ve ‚smrťáckém‘ výzkumu (death studies) stává dilematem. Pozůstalí si například mohou přát, aby bylo ve výsledných publikacích uvedeno pravé jméno zemřelé osoby jakožto způsob uctění její památky. Ve svém příspěvku se zaměřím na specifika související s metodologií a etikou ve výzkumu, který s tématem smrti, truchlení a žalu explicitně pracuje. Konkrétně představím příběh Mii zprostředkovaný její kamarádkou, mou komunikační partnerkou Chalkiopé. Zejména na něm ilustruji již nastíněnou problematiku anonymizace. Reflexivitu a s ní související rozrušení hierarchie ve vztahu výzkumnice*ík-participant*ka vysvětlím na příkladu svého rozhovoru s Cronem. V neposlední řadě nastíním, co to znamená být ‚smrťáckou‘ výzkumnicí. V rámci prezentace nabídnu odpověď například na otázku viny v souvislosti s potenciálním vykořisťováním svých komunikačních partnerek*rů. Dále se zaměřím také na post-terénní práci s daty a rizika, kterou s sebou pro výzkumnici*íka nese. Cílem mého příspěvku je otevření diskuse nad zdánlivou rigiditou metodologie ve specifickém terénu a typu výzkumu, který možná častěji vyvolává otázku ‚proč?‘. |
| Související projekty: |