What does the "inner spectator" perceive? Multimodality of (self)perception in acting improvisation
| Název česky | Co vnímá „vnitřní divák“? Multimodalita (sebe)vnímání v herecké improvizaci |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2024 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Lidská komunikace je multimodální. Multimodalitu v případě disciplíny Dialogické jednání s vnitřním partnerem (prof. Ivan Vyskočil), specifického druhu herecké improvizace, v níž herec/student rozehrává dialog sám se sebou, lze zkoumat z pohledu vnitřního partnera. Toto alter ego lze chápat také jako „vnitřního diváka“ (viz Michail Čechov O herecké technice). Dialog probíhá jako jednání a odpověď, akce a reakce. Na co však vnitřní divák reaguje? Je to pouze řeč a její sémantický význam? Ve svém příspěvku se zaměřím na variabilitu vnímaných podnětů, které jsou významotvorné: melodii hlasu, intonační linii větných celků, gestikulaci a mimiku, pohybové sekvence, napětí/uvolnění těla a tělesnou paměť. Tyto podněty, které jsou podnětem pro rozvoj improvizované hry (přijímání podnětů a reagování na ně), se objevují v různé intenzitě. Mohou mít silný expresivní náboj, stejně jako podobu prchavého dojmu. Tvrdím proto, že „vnitřní divák“ vnímá jak zřetelné tvary, tak ty, které se vynořují v průběhu jednání a oddělují se jako figura z pozadí. Multimodalitu v divadle a divadelním herectví je proto třeba chápat nejen jako multisémiotickou, ale také jako dynamicky proměnlivou z hlediska intenzity vnímání. |