BEDŘICH BĚLOHLÁVEK (1902–1991): VE STOPÁCH ZDEŇKA NEJEDLÉHO
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2024 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Hudební věda |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Doi | http://dx.doi.org/10.54759/MUSICOLOGY-2024-0303 |
| Klíčová slova | Bedřich Bělohlávek; Zdeněk Nejedlý; interwar music journalism; publishing house Dobrá edice; the life in exile; promotion of Czech music |
| Popis | Jedním z Čechoslováků, jejichž cesta po vzniku protektorátu vedla přes Francii do Velké Británie, kde nakonec našli doživotní domov, byl i význačný mezi válečný hudební publicista a vydavatel Bedřich Bělohlávek. Mimo vlast žil od roku 1937, kdy odešel do Bulharska. Zde začal Bělohlávek po začátku války spolupracovat s exilovou vládou v Londýně a zapojil se do odbojových akcí. Už během války začala jeho spolupráce s českým i anglickým vysíláním BBC. Ač jeho hlavním zaměstnáním byla po roce 1951 práce v knihkupectví, až do vysokého věku organizoval koncerty a jiné hudební akce ve spolupráci s krajanskými organizacemi a spolky. Studie se zaměří na jeho působení v meziválečném Československu, kde Bělohlávek platil za „enfant terrible“ hudební potažmo umělecké publicistiky, v níž se projevoval vysokou mírou společenské angažovanosti a volbou „osobních“ témat. Jako žák předního českého muzikologa Zdeňka Nejedlého se zapojoval do dobových sporů o české hudbě. Jeho publicistické stati o hudbě z 20. – 30. let i dvě muzikologické práce (Jaroslav Jeremiáš. Doba – život – dílo, 1935; Masaryk a hudba, 1936) dokládají závislost na Nejedlého myšlení, které prolongoval a uzpůsoboval publicistické zkratce. Ve studii ukážeme Bělohlávka jako typického zástupce staršího chápání modernismu v české hudbě, nerozlučně spjatého s obrozeneckým nacionalismem, jehož hlavními tématy byla „českost“ hudby, význam Bedřicha Smetany pro stávající a budoucí generace skladatelů, negativní postoj k Dvořákovi a Janáčkovi a kritika hudební avantgardy. |