Pohansko v proměnách času
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2025 |
| Druh | Vyžádané přednášky |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Břeclav – Pohansko, archeologická lokalita nacházející se cca 3 km jižně od centra Břeclavi, byla v listopadu 1965 prohlášená státní archeologickou rezervací a v prosinci 1987 za památkovou rezervaci. Tato oficiální památková ochrana je důkazem, že již velmi brzo po zahájení archeologického výzkumu byl rozeznán historický význam toho místa. Poprvé se Pohansko do širšího povědomí dostalo v roce 1892, prostřednictvím díla historika a mecenáše Ch. d´Elverta. Jako významnou raně středověkou památku zavedl hradisko Pohansko do odborné literatury moravský archeolog I. L. Červinka, a to v roce 1928. V roce 1958 přišel na lokalitu tehdejší docent Filozofické fakulty brněnské univerzity F. Kalousek a rozhodl se, že zde založí vědeckou základnu. Od této doby až do současnosti probíhá na Pohansku badatelský archeologický výzkum, který zaštiťuje Ústav archeologie a muzeologie FF MU. Pohansko se nachází na vyvýšenině vystupující z údolní nivy dolního toku řeky Dyje. V současnosti je lokalita obklopena lužními lesy anebo tím, co z nich zbylo. Střídání sukcesu a ústupu lesa na tomto území je doloženo pro období celého holocénu. Palynologické studie zaznamenávají rozdíly v zastoupení jednotlivých druhů rostlin (les, louky, zemědělské či ruderální rostliny, druhy typické pro vlhké nebo suché prostředí). Tyto rozdíly jsou a byly způsobené také lidskou činností – odlesňování, zemědělská exploatace půdy atd. První výrazný ústup lesa je zaznamenán v období neolitu a eneolitu (cca 7000-2500 př.n.l.). V době bronzové výraznější lidský impakt na krajinu polevil. Nastoupil zde sukces lesa, který byl opět zastaven až v době železné, tedy kolem roku 800 př.n.l. Nejmohutnější odlesňování nastalo v raném středověku, konkrétně v době existence hradiska Pohansko, což je doba druhé poloviny 9. stol. AD. Palynologické profily odebrané v prostoru kolem hradiska nesou záznamy o povodňové činnosti řeky. Výzkum v předpolí hradiska doložil osídlení z 10. stol., které se nacházelo na povodňových hlínách, ale rovněž bylo po svém zániku překryto další vrstvou povodňových hlín, které však mohly vzniknout možná až v raném novověku. Studium vývoje životního prostředí je významnou částí historicko-archeologického výzkumu Pohanska a jeho širokého okolí. Pomáhá nám rekonstruovat zaniklou historickou krajinu (lokalizace paleo-ramen, agradace nivy, míra impaktu antropogenních indikátorů). Studium historického vývoje krajiny pak může pomoct pochopit současné jevy v krajině a využít je ke prospěchu přírody i lidí. |