Paleobiogeografie spodního karbonu a terrány sředoevropských variscid
Autoři | |
---|---|
Rok publikování | 2000 |
Druh | Článek ve sborníku |
Konference | Moravskoslezské paleozoikum 2000 |
Fakulta / Pracoviště MU | |
Citace | |
Obor | Geologie a mineralogie |
Klíčová slova | paleobiogeography; Lower Carboniferous. terranes; rifting |
Popis | V interpretacích středoevropských variscid se obvykle operuje s kolizí armorického a moldanubického superteránu s avalonským superteránem na jižním okraji Laurussie. Vývoj poznání v posledních letech však směřuje čím dál více k aplikacím teránní tektoniky na stavbu středoevropských variscid s tím že uvedené superterány lze chápat jako skupiny teránů. Ty mají do jisté míry obdobnou geotektonickou pozici v rámci dnešní stavby orogenu ale jejich paleogeografický vývoj v paleozoiku mohl být však do značné míry odlišný. V rámci moldanubika se hovoří o 2 či více teránech a rovněž v rámci avalonské skupiny je odlišována západní a východní Avalonie. Za hlavní součást východní Avalonie je považován brabanstsko-londýnský masiv a rýnský masiv a za její východní pokračováni bývá považováno brunovistulikum. Podrobnější analýza však ukazuje, že brunovistulikum mohlo v rámci východoavalonského superteránu představovat odlišnou jednotku. Zatímco klasická oblast východní Avalonie na konci siluru kolidovala s erijským výběžkem Laurentie a jihozápadním okrajem Baltiky, brunovistulikum se dostalo do dnešní pozice patrně dextrální translací z jihovýchodního okraje Laurussie (viz níže). Také zastoupení jednotlivých teránů v rámci středoevropských variscid v Německu je jiné než na Moravě. Zóna rhenohercynika považovaná za součást avalonského superteránu se v Německu stýká se zónou saxothuringika, považovanou za součást armorického superteránu. Moldanubický terán je pak situován na jih od armorického. Na Moravě však dochází k bezprostřednímu kontaktu brunovistulika s moldanubickým (drahanská oblast) a snad i s armorickým (jesenická oblast) superteránem. Na severu se brunovistulikum stýká se složeným malopolským teránem v zóně krakovid (zóna Krakow-Zawiercie). Ten je tvořen 2 jednotkami, severnější lysogorskou a jižnější kieleckou. Podél svatokřížského zlomu je lysogorska jednotka nasunuta k jihu ma kieleckou. a někteří autoři u kielecké jednotky se uvažuje o armorické affinitě zatímco lysogorskou jednotku považují za amputovaný terán Baltiky. Někteří autoři předpokládají, že lysogorska a kielecka jednotka byla sblížena až v závěru variské kolize. Podle Lewandowského lysogorská jednotka byla amputována po emsu od dobrudžsko-krymského výběžku jižního okraje Baltiky a dextrální translací podél transformních zlomů přesunuta k SZ na vzdálenost cca 1000km. U brunovistulika došlo podle Krse et al (1995) také od pozdního eifelu do spodního famenu k 800 km severního driftu. Jelikož se v eifelu nepředpokládá větší vzdálenost mezi brunovistulikem a Laurussii, je zde možno podobně jako u jednotek malopolského teránu uvažovat o dextrální translaci. Jsou pro ni indicie v zóně krakovid, která byla kaledonsky deformována (předpokládá se, že k uzavření sutury krakovské tektonické zóny došlo v závěru kaledonské tektogeneze) a opakovaně tektonicky postižena varisky, kdy podle ní docházelo k dextrálním posunům. Rovněž foraminiferové fauny svrchního devonu a spodního karbonu na Moravě ukazují na velmi úzké vztahy k faunám Ukrajiny. Závěrečné etapy variské komprese v oblasti Českého masivu byly ovlivňovány složitou interakcí brunovistulického teránu s moldanubickým a armorickým superterránem. |
Související projekty: |