Modus pasivity a spirituální styl Satanského tanga
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2001 |
| Druh | Článek ve sborníku |
| Konference | Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Písemnictví, mas-media, audiovize |
| Klíčová slova | Béla Tarr; Attila Janisch; Krzysztof Kieślowski; Robert Bresson; Wim Wenders |
| Popis | Jestliže postava hraného filmu nejedná, ale spíše "je jednána", jestliže nekráčí, ale spíše "je kráčena", můžeme hovořit o modu pasivity. Tento modus, který nalézáme např. ve filmech Krzysztofa Kieślowského,Attily Janische, Roberta Bressona či Wima Wenderse, může být navozen zvláštním způsobem rámování, zvláštními úhly kamery, dlouhými záběry, zvláštní "loutkovou" hereckou technikou nebo kontrapunktickým či mechanickým uplatněním hudby. Druhá část článku se věnuje sedmihodinovému dílu maďarského režiséra Bély Tarra Satanské tango. Záběry tohoto filmu jsou vedeny z hlediska pomalého Boha (nebo ďábla). Ústřední taneční sekvence filmu je příkladem pro uplatnění modu pasivity. |