Vorovka a Masaryk
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2002 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | T. G. Masaryk poznamenal české filozofické myšlení silnými impulsy. V období mezi světovými válkami se k němu vraceli filozofové nábožensky naladění (např. J. B. Kozák, E. Rádl, J. L. Hromádka), pozitivisté (F. Krejčí, J. Král, J. Tvrdý) i polemicky vyhrocená generace nepozitivistů (iracionalistů), sdružených kolem Ruchu filozofického. Jejím hlavním mluvčím byl Karel Vorovka (1879-1929), filozof orientovaný na filozofii přírodních věd a matematiku. V letech 1919-1925 se Vorovka zapojil do filozofické diskuse zvané spor o českou filozofii (šlo vlastně o pokus skončit s nadvládou pozitivismu v českém filozofickém myšlení). Diskusi, vyprovokovanou Emanuelem Rádlem na stránkách Času, pojal Vorovka i jako příležitost k zamyšlení nad osobností a dílem T. G. Masaryka a nad svým vztahem k němu. Na základě Vorovkových prací Skepse a gnóze (1921), Polemos (1926) a Dvě studie o Masarykově filozofii (1926) autorka sleduje, jak se Vorovka staví k Masarykově filosofii náboženství, k filosofii českých dějin a filosofii společnosti. |
| Související projekty: |