Hrachovka kulovitá (Pisidium globulare) - dobrým druhem až po více než 120 letech
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2004 |
| Druh | Konferenční abstrakty |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Snad vůbec nejrozšířenější a nejběžnější je hrachovka obecná - Pisidium casertanum, dříve považovaná za kosmopolitní druh. Jedná se také o jednu z nejvariabilnějších hrachovek. V minulosti bylo popsáno nespočet forem a variet, z nichž P. casertanum var. globulare (Clessin, 1873) se po několika studiích ukázala být více než je pouhou varietou. Ovšem až v roce 1999 věhlasný ukrajinský specialista na hrachovky, A. Korniushin, definitivně ustanovil P. globulare dobrým druhem, široce rozšířeným v mokřadech Palearktického regionu. Hlavním důvodem, proč byl tento druh tak dlouho přehlížen, je jeho značná podoba s P. casertanum a skutečnost, že hlavní rozlišovací kriterium (porosita lasturek) se v minulosti obecně vůbec nepoužívalo. Jak bylo zjištěno, P. globulare má více než třikrát vyšší hustotu pórů perforujících stěnu lasturek než P. casertanum. I v ČR je P. casertanum nejobecnější hrachovkou, s více než 17-cti sty nálezy. Protože byla velká pravděpodobnost výskytu P. globulare i na našem území, byl revidován materiál P. casertanum z více než 6-ti set lokalit. Tento předpoklad se potvrdil a hrachovka kulovitá byla zjištěna na 18 lokalitách. Její výskyty se kupí ve velkých nížinách, zejména v Polabí a Poodří. Zde je vázána na mělké, často periodické a vegetací bohatě zarostlé tůně. Preferuje zachovalé luční tůně, které jsou velmi úživné (nikoli eutrofizované). Nezasahuje však ani do mírně tekoucích nížinných vod. Rovněž nesnáší oligotrofnějších stojaté vody a omezuje se na nadmořské výšky do 500 m, naprostá většina nálezů je ovšem do 250 m n.m. |
| Související projekty: |