Porovnání metod stanovení antiradikálové aktivity založených na zhášení stabilních radikálů
Autoři | |
---|---|
Rok publikování | 2004 |
Druh | Článek v odborném periodiku |
Časopis / Zdroj | Chemické listy |
Fakulta / Pracoviště MU | |
Citace | |
Obor | Biochemie |
Klíčová slova | DPPH; ABTS; DMPD |
Popis | Porušení rovnováhy mezi tvorbou a zánikem volných radikálů vede v organismu k oxidačnímu stresu, který se podílí na vzniku řady závažných onemocněních včetně kardiovaskulárních a nádorových onemocnění. Při ochraně organizmu před nadměrnou tvorbou volných radikálů hrají významnou roli nízkomolekulární antioxidanty především v extracelulárním prostředí, kde je aktivita většiny antioxidačních enzymů nízká. K posouzení antiradikálové aktivity antioxidantů nebo jejich směsí v biologických vzorcích se často používají metody založené na zhášení stabilních barevných organických radikálů. K nejčastěji používaným patří 2,2-difenyl-1-pikrylhydrazylu (DPPH)1 a radikál generovaný oxidací 2,2-azinobis(3-ethybenzthiazoline-6-sulfonové kyseliny) (ABTS). Naším cílem bylo porovnat výhody a nevýhody použití různých radikálů v testech antiradikálové aktivity a nalézt optimální podmínky testu založeného na měření rychlosti zhášení radikálů. Z našich výsledků vyplynulo, že použití radikálu DPPH bylo omezeno jeho nízkou rozpustností ve vodě. Nevýhodou použití radikálu ABTS pro měření byla jeho příliš rychlá reakce s antioxidanty, která umožnila určit rychlostní konstanty jen u relativně pomalu reagujících antioxidantů. Jako nejvýhodnější se ukázalo použití dosud málo užívaného radikálu generovaného oxidací N,N-dimethyl-p-fenylendiaminu (DMPD), protože použití DMPD, na rozdíl od výše jmenovaných radikálů, umožnilo stanovit rychlostní kvůli konstanty u všech antioxidantů ve vodném prostředí. Určitou nevýhodou je nutnost generovat tento radikál před měřením v roztoku oxidací. |
Související projekty: |