Osidla etnofiletismu: Srbská pravoslavná církev v zajetí kosovského mýtu
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2007 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Studia historica brunensia |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Dějiny |
| Klíčová slova | Serbian Orthodox Church ;The Kosovo Myth;clericalization;ethnophiletism;Greater Serbia; |
| Popis | Studie se zabývá expresí srbského nacionalismu, v němž sehrála svou teologií mučednictví, podporovanou tzv., kosovským mýtem, výraznou roli také Srbská pravoslavná církev.Po pádu komunistické ideologie Srbská pravoslavná církev věnovala úsilí rehabilitaci svého mocenského postavení ve společnosti. Snaha SPC o ovlivňování politických rozhodnutí mocenských orgánů je spojena se stále se zhoršující situací na Kosovu. Církev přitom začala budit i tzv. kosovský mýtus, který sehrál významnou roli pro národní uvědomování srbského etnika během staletí turecké nadvlády. Součástí kosovského mýtu je i teologie utrpení a mučednictví, přenášená církví na celý srbský národ, jenž je tak veden k pocitům vlastní výlučnosti a Božího vyvolení. Kosovský mýtus, reinterpretovaný pravoslavnými teology na současné události, se stal, jako důmyslná politická propaganda, také součástí projevů politiků. Zapojení teologů do nacionalistické propagandy dávalo politickým argumentům zdání nadčasovosti a mělo proto větší váhu než samotné projevy politických propagandistů. Odpovědnost části srbské církevní elity za vznik a šíření resentimentního nacionalismu v Srbsku je proto nezpochybnitelná. Studie končí konstatováním, že kosovský mýtus byl v dobách srbského národního obrození v průběhu 19. století nezbytný jako jistá fáze v rozvoji národního myšlení, jako stav ducha konce 20. století však byl mimořádně zhoubný, s tím, že takový způsob myšlení a jednání, mohl přivést, řečeno slovy mýtu, pouze k novému Kosovu, které tentokráte neznamenalo jen ztrátu svaté srbské země, ale především intelektuální a etickou porážku. |
| Související projekty: |