Antibyrokratická revoluce v Srbsku v letech 1988-1989.
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2006 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Studia historica brunensia |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Dějiny |
| Klíčová slova | League of Communists of Serbia; Milošević; Vojvodina; Kosova; autonomous province; centralization; Yugoslavia |
| Popis | Studie se zabývá obdobím let 1988 až 1989, v němž se Slobodan Milošević v čele nového vedení srbských komunistů, vzešlého z VIII. zasedání Ústředního výboru Svazu komunistů Srbska z října 1987, snažil prosadit ústavní změny, o něž srbské vedení usilovalo již od přijetí nové jugoslávské ústavy v roce 1974. Tyto novelizace měly spočívat zejména v omezení práv srbských autonomních oblastí Vojvodiny a Kosova. Tuto svoji snahu, v níž se Milošević opíral o aktivizované masy, shromažďované na tzv. mítincích pravdy, jejichž údernou snahou byli srbští aktivisté z Kosova, sám jejich protagonista nazval antibyrokratickou revolucí. Autor analyzuje události, během nichž se Miloševićovi podařilo eliminovat a nakonec vyměnit politické vedení vojvodinské autonomie, všímá si také politického pozadí dějů, které vedly k výměně kádrů v Černé Hoře. Poukazuje na skutečnost, že černohorská epizoda antibyrokratické revoluce způsobila otřesy i na federální úrovni, neboť jasně ukázala aspirace srbského vedení vůči jiným jugoslávským republikám. Zdůrazňuje, že napětí se objevilo zejména na do té doby (i historicky) bezproblémové relaci Bělehrad Lublaň a vyústilo na přelomu let 1988-1989, kdy se slovinské vedení i slovinská disidentská intelektuální elita otevřeně postavily na stranu albánských demonstrantů. Studie dále v chronologickém pořádku sleduje snahy srbského establishmentu o omezení kosovské autonomie, které se neobešly bez dramatických excesů. |