Hugh McLeod, Náboženství a lidé západní Evropy (1789-1989) (recenze).
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2008 |
| Druh | Recenze |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | V roce 2007 vydalo brněnské CDK knihu Náboženství a lidé západní Evropy (1789-1989). Autor textu Hugh McLeod je profesorem církevních dějin na Univerzitě v Birminghamu. Publikace se snaží postihnout vztah moderních dějin ke křesťanským fenoménům v rámci západní Evropy. V češtině vychází přepracované vydání z roku 1997, ve kterém autor rozšířil časový záběr o sedmdesátá a osmdesátá léta 20. století (s. 7). Drobné odkazy v prvních sedmi kapitolách doplňující témata o poznatky z nejnovějšího období však nedosahují propracovanost původního textu. To však nelze říci o nové závěrečné kapitole Rozdrobení (s. 173-200), která popisuje změny v západní Evropě po druhé světové válce. Na scénu přicházejí vedle tradičních křesťanských aktérů také hinduistické, buddhistické nebo muslimské komunity. Můžeme zde vnímat diskusi nad otázkou „privatizace“ současné podoby náboženství. Vybrané náboženské prvky autor sleduje po celé 19. a 20. století v širších společenských i geografických souvislostech Velké Británie, Irska, Německa, Holandska, Itálie a Francie. Čtenář je tak neustále konfrontován s tím, že již není možné otázky moderního náboženského vývoje v západní Evropě zjednodušovat heslem „zesvětštění“. Linkou vedoucí knihou je relace mezi procesy sekularizace a náboženské obrody na straně jedné a širšími souvislostmi novodobých dějin západní Evropy na straně druhé. Vývoj ve společnostech v období po Francouzské revoluci (s. 13-36), který se v obecné rovině označuje jako „sekularizace“, měl na různých místech a v rozdílných společenských prostředích odlišný význam. Přesto v mnoha oblastech převažovaly po dlouhou dobu naopak procesy rechristianizační. Sem patří složité vztahy mezi většinovými církvemi a vládnoucími režimy, které vycházely z rozdílných politických a ideologických postojů. Celé 19. a 20. stol. s sebou nesly prudké hospodářské a sociální změny (s. 37-54), které ovlivnily všechny vrstvy západoevropských společností od rolníků na venkově (s. 77-102) a dělníků (s. 155-172) v překotně se rozvíjejících městech (s. 103-130), přes městskou střední třídu (s. 131-154) až po bohatou buržoazii a aristokracii. Autor tedy sleduje reakce jednotlivých významných církví i nonkonformních náboženských organizací na nově nastalou společenskou situaci. Také socialismus 19. století s jeho ideologickými kořeny a sklonem k vytváření pevně strukturovaných a ohraničených komunit na úrovni dělnictva, je v centru McLeodovy pozornosti. Socialismus zde není zde chápán pouze jako rival různorodých náboženských organizací, které se snažily oslovit proletariát. Právě s ohledem na jeho koncepci spravedlivého fungování společnosti je s ním pracováno jako s významným příkladem „náboženství lidskosti“ (s. 65-68). To vše se děje na bohaté základně zpracovaného pramenného materiálu. Odborný i laický zájemce o knihu Náboženství a lidé západní Evropy (1789-1989) jistě ocení její čtivost a kompaktnost textu. Pro naše prostředí s tím jistě souvisí i zdařilý překlad do češtiny z pera Tomáše Suchomela a jazyková korektura Aleny Němcové. Minimálně se lze setkat s delšími souvětími, které by svou komplikovaností zastíraly vlastní myšlenku. Jediná drobnost, která může některé čtenáře rušit, je poměrně časté používání označení „mnich“ a „jeptiška“ pro členy různorodých řeholních společenství. |