Kantův striktní zákaz lži

• Autoři: MÁCHA Jakub
• Rok publikování: 2006
• Druh: Článek ve sborníku
• Konference: Ľ. Belás (ed.): Kantov odkaz v kontexte filozofickém prítomnosti
• Fakulta / Pracoviště MU: Filozofická fakulta
• www: http://www.ff.unipo.sk/kfil/data/down/kant_zb.pdf#page=143
• Obor: Filosofie a náboženství
• Klíčová slova: Kant;lie
• Popis: Odvození normy pro partikulární jednání z etické teorie nemusí být bezprostřední a i zcela jednoduchý vzorec chování může být zdrojem pochyb. K podstatě každé takové teorie náleží rozpětí mezi všeobecnými principy a konkrétní situací. Žádná teorie nemůže dostatečně popsat všechny možné budoucí případy. Spíše je musí syntetizovat a pojmově uchopit v obecném pravidle. Tím ale zůstává jistá oblast neurčená, a to ta, od níž se abstrahuje. Ale i v ní mohou ležet skutečnosti, které vyžadují morální zhodnocení. V důsledku této neurčenosti mohou vznikat morální dilemata nebo - materiálněji řečeno - konflikty. Abychom vyřešili i takové konflikty, musíme je převést na základní principy a ne vyztužovat teorii o další pravidla. V tomto eseji půjde v prvé řadě o představení základních rysů Kantových názorů na lež. Jeho úvahy ale neplatí za dogma, obsahují jisté těžkosti, nejasnosti, a dokonce i rozpory. V následujícím výkladu se pokusím na ně poukázat a naznačit i možnou polemiku. První spory se začaly objevovat již mezi Kantem a jeho současníky. I dvě stě let poté je tato diskuse stále živá a jednotlivé pozice (ačkoliv jsou odůvodněné) bývají mnohdy protikladné. A právě tato zdůvodnění je třeba zkoumat. Problematické pasáže Kantova díla se týkají především odvození norem, jež se obracejí proti striktnímu zákazu lži.