Egitský klášter v Burjatsku a jeho socha Santalového Buddhy
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2009 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Nový Orient |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Filosofie a náboženství |
| Klíčová slova | Buryatia; Tibetan Buddhism; Buddha; Egita Monastery |
| Popis | Nejsevernější výspa rozšíření tibetského buddhismu se nachází na území současné Republiky Burjatsko v jihovýchodní Sibiři okolo jezera Bajkal. Zajímavým způsobem do nábožensko-politického dění na rusko-mongolském (čínském) pomezí vstoupila socha Santalového Buddhy, zde nazývaná Zandan Žú. Nejnovější historie sochy je těsně propojená s Egitským klášterem, tedy jednou z burjatských buddhistických edukačních institucí. Způsob, jak se socha dostala do kláštera je podivuhodný a v mnohých ohledech dodnes nejasný, respektive existuje více verzí příběhu. Totéž lze říci i o jejím dalším osudu na území Burjatska. O egitské soše Santalového Buddhy, tedy o Zandan Žú, se dlouho ve světovém buddhistickém a buddhologickém písemnictví nepsalo a vypadalo to skoro tak, že socha dojde zapomnění. Jenomže se jedná o mimořádně důležitý sakrální předmět, jehož existenci bylo v dobách ateistického Sovětského svazu do určité míry popírat, či zakrývat, ale s pádem režimu se vše změnilo. Politické události na přelomu milénia vedly k odstranění nejenom náboženských, ale i informačních bariér a tak se v polovině první dekády objevilo množství publikací pojednávajících o osudu Zandan Žú, přičemž hlavní otázkou zůstává, zdali je egitská socha identická s Pekingským Santalovým Buddhou. |
| Související projekty: |