Praetorský edikt jako předchůdce ustálené rozhodovací praxe soudů
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2009 |
| Druh | Článek ve sborníku |
| Konference | Fenomén judikatury v právu |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Právní vědy |
| Klíčová slova | Roman law; praetor; praetors edict; ius edicendi; ius iudicandi; ius iubendi; aequitas |
| Popis | Předložený konferenční příspěvek se pokusil ukázat z jiného pohledu pojem jurisdikce. Byla vysvětlena základní práva, která měl praetor v civilním řízení, tedy ius edicendi, ius iubendi, ius iudicandi, která ve svém souhrnu vytvářejí tzv. praetorské honorární právo (ius praetoris) jako zvláštní část ius honorarium. Jednou z důležitých činností praetora bylo vydávání ediktů praetorských soudních vyhlášek, kterými se praetor zavazoval poskytovat ochranu právům a oprávněným zájmům. Nejednalo se však jen o praetorské prostředky ochrany, ale praetor měl doslova v rukou celé soudní řízení, neboť stál na jeho počátku, kdy mohl žalobní nárok povolit, ale také odmítnout. Praetor svými edikty a svými zásahy řídil celé řízení ve všech jeho fázích; především vypracováním formule ve formulovém řízení dával jasný pokyn soudci, jak má být ve věci rozhodnuto a proto měl soudce jasný příkaz k odsouzení či osvobození podle provedeného dokazování. Jak ukazují předchozí řádky, nebylo důležité pro vývoj soukromého práva římského pouze ius edicendi, ale i celá řada oprávnění, kterými praetor disponoval a jimiž řídil celý spor: nejsou zanedbatelná a skrývají se v naprosto nevinně vyhlížejích latinských slovech, která však mají velký dopad a pomohla vytvořit z římského práva onen úžasný právní systém, který je pramen inspirace a nedostižným vzorem dnešním právním řádům. |