Modern analogues from the Southern Urals provide insights into biodiversity change in the early Holocene forests of Central Europe

Varování

Publikace nespadá pod Filozofickou fakultu, ale pod Přírodovědeckou fakultu. Oficiální stránka publikace je na webu muni.cz.
Název česky Současné analogie z Jižního Uralu poskytují náhled na změny biodiverzity raně holocénních lesů střední Evropy
Autoři

CHYTRÝ Milan DANIHELKA Jiří HORSÁK Michal KOČÍ Martin KUBEŠOVÁ Svatava LOSOSOVÁ Zdeňka OTÝPKOVÁ Zdenka TICHÝ Lubomír MARTYNENKO Vasiliy B. BAISHEVA El'vira Z.

Rok publikování 2010
Druh Článek v odborném periodiku
Časopis / Zdroj Journal of Biogeography
Fakulta / Pracoviště MU

Přírodovědecká fakulta

Citace
www Fulltext on Wiley Online Library
Doi http://dx.doi.org/10.1111/j.1365-2699.2009.02256.x
Obor Ekologie - společenstva
Klíčová slova Bryophytes; broad-leaved trees; canopy shading; mixed oak forests; palaeoecology; Russia; snails; species richness; vascular plants; vegetation change
Popis Změny diverzity, které proběhly ve středoevropských lesích v raném holocénu, mohou být lépe vysvětleny s využitím znalosti moderní analogie těchto lesů, které se vyskytují v nejvýchodnější Evropě. V článku proto srovnáváme diverzitu cévnatých rostlin, mechorostů a plžů v různých lesních typech Jižního Uralu (Baškortostán, Rusko) s cílem poskytnout paleoekologickou perspektivu na tyto zaniklé středoevropské lesy. Zaznamenali jsme všechny druhy cévnatých rostlin, terikolních mechorostů a plžů a měřili jsme faktory abiotického postředí na plochách o velikosti 100 m2 ve čtyřech typech lesů vymezených dominancí různých druhů stromů: Pinus sylvestris-Larix sibirica, Betula pendula-Populus tremula, Quercus robur a Acer platanoides-Tilia cordata-Ulmus glabra. Tyto typy odpovídají časové posloupnosti lesních společenstev, jak se vyskytovala ve střední Evropě v raném holocénu. Druhové bohatství bylinného patra bylo nejvíce ovlivněno světlem propuštěným přes stromové patro. První tři lesní typy měly rozvolněné stromové patro a byly druhově bohaté, zatímco javorovo-lipovo-jilmové lesy byly stinnější a druhově chudé. Druhové bohatství terikolních mechorostů klesalo od jehličnatých k širokolistým opadavým lesům. Naopak největší druhové bohatství plžů bylo v javorovo-lipovo-jilmových lesích díky většímu obsahu vápníku v opadu těchto stromů. Na základě moderní analogie jihouralských lesů navrhujeme hypotézu, že pozdně glaciální světlé borové a modřínové lesy středoevropských nížin byly bohaté světlomilnými druhy cévnatých rostlin, z nichž mnohé byly současně typické pro luční stepi a mezické trávníky. Současně obsahovaly řadu druhů terikolních mechorostů. Šíření břízy, osiky a dubu v raném holocénu způsobilo omezení lokálního druhového bohatství terikolních mechorostů, ne však cévnatých rostlin. Následné šíření jilmu, lípy, javoru a jasanu způsobilo zapojení stromového patra, ústup světlomilných bylin a omezení lokálního druhového bohatství cévnatých rostlin. Kromě stínění bylinného patra však tyto stromy obohatily půdu o vápník ze svého opadu, čímž urychlily dekompoziční procesy a cyklování živin. To umožnilo nárůst druhového bohatství terestrických plžů.
Související projekty:

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.