Vztah spisškých Romů k přírodě ve světle antropologických teorií
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2010 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | AntropoWebzin |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | http://www.antropoweb.cz/media/document/pelikan-v.pdf |
| Obor | Archeologie, antropologie, etnologie |
| Klíčová slova | Romanies; gypsies; stereotypes; environment; nature; culture; agriculture; ritual impurity |
| Popis | Stať se zabývá vztahem Romů ze Spiše k přírodě. Diskutuje spojitost tohoto vztahu a jejich etnické identity. Polemizuje se zkratkou o harmonickém soužití Romů a přírody ("mýtem ekologicky ušlechtilého romského divocha") i s autory, kteří jim přímý vztah k přírodě upírají. Text formuluje dvojici hypotéz: Spišští Romové mají k přírodě osobitý přístup a jejich etnicitu lze nahlížet nejen coby "ne-gadžovskou", ale i coby "ne-přírodní". Nezemědělský vztah ke krajině (přírodě jako prostředí) je přitom svébytnější a spíše se utváří v opozici k majoritě, jakkoli krajina v okolí osady má silný spirituální náboj a je prostorem bezprostřední interakce s nadpřirozenem. Dichotomie kultura-příroda (vztah k přírodě jako principu, přirozenosti) se pro změnu v mnohém podobá dalším etnikům i naší nemoderní minulosti. Druhá hypotéza vychází ze studia majoritních environmentálně relevantních stereotypů Cikána a zní, že pohled většinové společnosti na Romy je v mnohém ekvivalentní jejímu pohledu na přírodu. |
| Související projekty: |