Velké housle lidového instrumentáře Lužických Srbů

Autoři

KALINA Petr

Rok publikování 2011
Druh Článek v odborném periodiku
Časopis / Zdroj Národopisná revue
Fakulta / Pracoviště MU

Filozofická fakulta

Citace
Obor Umění, architektura, kulturní dědictví
Klíčová slova Lusathian Sorbs; big fiddle of Lusathian Sorbs; folk music; bowed chordophones; organology
Popis Studie nabízí etnoorganologický obraz velkých lužickosrbských houslí – unikátního smyčcového chordofonu z lidového instrumentáře nejmenšího slovanského národa. Z konstrukčního hlediska se jedná o třístrunný smyčcový chordofon, jenž vývojově náleží do rodiny fidul. Jeho celková délka se pohybuje okolo 640 mm, má plochou spodní desku a vysoce klenutou horní desku. Struny nástroje byly laděny na tóny d1–a1–e2. Velké lužickosrbské housle se vyskytovaly výhradně v katolické oblasti na západě Horní Lužice a jejich nejstarší podobu známe až z 19. století. Repertoár nástroje je zachycen zejména v tzv. Kralově houslistickém zpěvníku z konce 18. století a o sto let mladších sbírkách Ludvíka Kuby a Adolfa Černého. Studie rovněž mapuje druhotnou folklórní existenci nástroje se zřetelem na činnost neautentického muzikanta Jurije Mencla, který dal jako první popud ke stavbě kopií velkých lužickosrbských houslí i k zakládání folkloristických ansámblů, v nichž se dále pěstovala hra na tento nástroj. Velké lužickosrbské housle také v první polovině 19. století ovlivnily konstrukci skřipek, na něž se hrálo v jihlavském německém jazykovém ostrově. Dle dřívějších výzkumů souvisí tento vliv s osobou německého stolaře Johanna Bernesche, který se v 10. letech 19. století odstěhoval z Horní Lužice na Jihlavsko a začal zde vyrábět inovovaný typ jihlavských skřipek. Nový Berneschův nástroj nese řadu konstrukčních charakteristik, které jsou nápadně shodné se stavbou smyčcového chordofonu, jež je předmětem této studie.

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.