Integrální součástí kulturního dědictví středoevropských národů se staly jevy tradiční lidové kultury. Jejich celospolečenský význam byl poprvé v českých zemích na celonárodní platformě demonstrován na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze 1895, která tak stojí na počátku uvědomělého využívání lidové kultury pro politické, národně-uvědomovací a společenské účely. Na výstavě byly položeny základy jevu později označeného jako folklorismus a jeho různým formám (scénický, výtvarný, literární), dále cílevědomě rozvíjených a zapojovaných do soudobého společenského a kulturního života. Ve 20. století se v důsledku politického vývoje a společenských změn přístup k lidové kultuře měnil a česká společnosti k němu zaujímala různé, často ambivalentní postoje, které vedly k přeceňování lidové kultury, považované za základ národní kultury, nebo až k jejímu podceňování a odmítání jako projevu nežádoucího nacionalismu. Cílem projektu bude analýza a postižení různých forem využívání (a zneužívání) lidové kultury od doby konce 19. století po současnost, a to ve sféře folklorní (scénický folklorismus), v oblasti výtvarného umění a lidové umělecké výroby (svéráz, ULUV) a v souvislosti se stavebními projevy zahrnujícími zejména lidovou architekturu a její ochranu a revitalizaci. Vedle uvedených, konkrétně zaměřených témat bude projekt fenomén etnokulturních tradic sledovat teoreticky z obecných vývojových hledisek v návaznosti na formování národní identity.

Publikace