Můžete prosím představit projekt Vládní praxe Přemysla Otakara II. (1247–1278)?

Přemysl Otakar II. je celkem známá postava českých dějin, vnímaná zejména prostřednictvím své tragické smrti po prohrané bitvě na Moravském poli. I když byl předmětem mnoha knih a studií, přišlo mně a kolegovi Lukáši Reitingerovi, s nímž jsme projekt iniciovali, že jen málo víme o výkonu jeho vlády. Proto jsme se rozhodli vydat tímto směrem a vytěžit kromě tradičních postupů také metody a premisy definované německým historikem Eckhardem Müllerem-Mertensem a jeho žáky zejména pro říšské panovníky. Ti se rozhodli Říši rozčlenit do umělých regionů a následně sledovali, kolik času zde panovník trávil a kolik aktivit a jakým směrem vyvíjel.

Místo aby pouze řekli, že v Magdeburku pobýval Ota I. (936–973) 100 dní své vlády, protože v těch a těch dnech je zde jasně doložen listinami, zohlednili také intervaly mezi jednotlivými vydáními listin; kromě toho nezapomněli ani dopočítat časy na cestách mezi jednotlivými body a přiřadili je jednotlivým regionům – tím docílili pokrytí v řádech vyšších desítek procent místo původních jednotek procent. Náš projekt ovšem vyžadoval tento přístup zpřesnit, neboť Přemysl vládl v různých dobách různým zemím. Nadto jsme nad rámce oné metody chtěli vědět, jak se územní zisky a ztráty propisovaly také do původu osob doložených v jeho blízkosti. Chtěli jsme tedy odpovědět na zcela praktické otázky: kolik a kde trávil času, jak zde byl aktivní, proměnlivost těchto parametrů v čase a konečně kdo a odkud jej kam doprovázel.

Jaké hlavní prameny a historické dokumenty jste v projektu zkoumali?

Hlavní zdroj informací představovaly listiny, které Přemysl Otakar II. sám vydal – bylo jich více než pět set. Většina z nich obsahovala datum a místo vydání, stejně jako početný soubor svědků, který dobře dokumentoval alespoň část osob z jeho okolí, jichž si nejspíše považoval natolik, aby je k tomuto úkolu přizval. Tyto listiny jsou sice moderně vydány, avšak Lukáš Reitinger stejně znovu důkladně přezkoumal zejména sporné případy datace některých listin, případně původ svědků.

Využívali jste v projektu síťovou analýzu? Pokud ano, v jakých případech?

Síťová analýza se ukázala jako cenný nástroj k tomu, abychom pochopili povstání prince a dědice Přemysla Otakara II. proti jeho otci Václavu I. Mimo jiné ukázala, jak časově hluboko lze vysledovat původ jeho věrných, kteří jej obklopovali během jeho samostatné vlády.

V čem vám tato metoda pomohla nejvíce?

Tato metoda umožňuje velmi dobře zpřehlednit vztahové sítě. To je jeden z klíčových aspektů analýzy jakékoli společnosti. Při kvalitních vstupech nadto umožňuje analyzovat i poměrně archaické soubory dat, které se vyznačují velkými nepravidelnostmi.

Co vás vedlo k výběru tohoto historického období a této konkrétní osobnosti?

Nebyla to ani tak popularita tohoto krále jako spíše vhodné pokrytí prameny, které bylo srovnatelné s říšskými panovníky 10. a 11. století, na nichž byla tato metoda testována jako první. Nadto Přemyslovy listiny ještě obsahují četné svědky – ti ke konci jeho vlády se změnou úředních zvyklostí mizí a za panování jeho syna se už takřka nevyskytují.

Jaké analytické metody a přístupy jste ve výzkumu dále využili?

Využili jsme zejména tradiční historiografické postupy – důležitou roli sehrály např. pečeti a přezkoumání jejich pravosti, neboť církevní instituce a šlechtici si občas nechávali starší listiny ověřovat novými pečetěmi, což budívalo zejména u starších badatelských generací velké pochybnosti. Z oblasti těch modernějších metod nám cennou pomoc poskytly technologie GIS, které umožnily dopočítávat nejvhodnější trasy podle předem navolených kritérií, jež překvapivě korespondovaly s průběhy starých stezek rekonstruovaných viatisty, specialisty na dějiny cest.

Jedním z výsledků projektu je studie Metrics for the identification of primary centers of government from historical itineraries: Přemysl Otakar II: A case study. Co je jejím obsahem?

Zásadní byl nápad využít možností digitálních humanitních věd (DHV) k lepšímu zodpovězení našich výzkumných otázek. K rozvinutí plného potenciálu DHV přispělo mou paní Evou Chodějovskou zprostředkované setkání s historickými geografy Zdeňkem Stachoněm a zejména Adamem Mertelem, který už tehdy měl zkušenost se spoluprací s humanitními vědami díky působení na projektech religionistů. Výstupem z této spolupráce je právě studie Metrics, přijatá do časopisu Historical Methods. Adamovi se podařilo vhodně nasimulovat naše analytické postupy a část našich výsledků věrohodně replikovat prostřednictvím zcela automatizovaných postupů.

Jaké jsou další výstupy projektu?

S kol. Reitingerem provádíme poslední čtení rukopisu naší společné knihy Königsherrschaft im Zeitalter des Interregnums. Herrschaftspraxis Přemysl Ottokars II. (1247–1278). Rád bych také brzy připravil její zkrácenou anglickou mutaci směřující k anglosaským čtenářům, stejně jako bychom chtěli oslovit i domácí medievisty dílčími studiemi. Ve výhledu je nový, komparativní projekt, který by naplno využil potenciálu této metody v evropském měřítku.