Vážené kolegyně, vážení kolegové,
srdečně Vás všechny vítám u příležitosti Slavnosti týdne humanitních věd. Sešli jsme se opět po roce, abychom oslavili vynikající výkony našich kolegyň a kolegů v různých oblastech. Než tak však učiníme, dovolte mi pár neslavnostních slov, která však naléhavě adresuji všem členům naší fakulty.
Letošní rok byl kromě činností, jež jsou běžnou a milovanou náplní našich pracovních dnů, tedy kromě výuky, bádání a studia, věnován v oblasti administrativy rovněž genderovému auditu. Jakkoliv vím, že tento a podobné procesy jsou často předmětem znechucení, a ne každý je nadšeně vítá, určitě nebude nikdo pochybovat o tom, že pokud jsou podobné akce provedeny dobře, mohou přinést zprávu o skrytých problémech. Problémech, které by mohly prostoupit jako nákaza širší komunitou a mohly by mít nepříjemné dopady, podobně jako neléčená nakažlivá nemoc.
Přípravu auditu jsem proto sledovala s velkým napětím, jaké výsledky přinese. Závěrečná zpráva sumarizující výstupy dotazníkových šetření a skupinových i individuálních rozhovorů s akademickými i neakademickými zaměstnanci, stejně jako se studujícími bude vám všem brzy k dispozici. Audit zahrnoval mnoho oblastí, z nichž namátkou vybírám tyto: Proměna organizační kultury; Kombinace práce a rodičovství; Vyrovnané zastoupení žen a mužů ve vedoucích pozicích; Opatření proti sexuálnímu obtěžování a dalším formám genderově podmíněného násilí; Studium a studentská populace. Problematiku všech těchto oblastí univerzita i fakulta již delší dobu řeší. Měla jsem tedy dobrou naději, že výsledky auditu vyzní pozitivně. A v mnoha ohledech se má naděje naplnila, místy však přece jen probleskly zprávy o problémech. Přitom právě pro řešení těchto problémů již na univerzitě mechanismy existují: ať už je to možnost obrátit se se svými potížemi při studiu na studentského zástupce v programové radě, požádat o podporu Ochránkyni práv univerzity, nebo získat psychologickou pomoc jako prevenci proti vyhoření. Budiž tyto tři možnosti dostatečnými příklady, že univerzita si uvědomuje, že v každém společenstvu vyvstávají komplikace, akademii nevyjímaje, a že je chce řešit. Z genderového auditu je však zjevné, že ne vždy informace o možnostech proniknou ke všem, obzvláště ne k těm potřebným.
Neustále jsme totiž bombardováni záplavami zpráv, směrnic, informací a ty, které jsou esenciální, tak někdy zapadnou na dno, utopí se. Je mi to líto a rozhodně slibuji, že se budeme s vedením snažit co nejvíce, abychom věci důležité doručili ke všem, jichž se týkají.
Když jsem zahajovala Slavnost Týdne humanitních věd vloni, byla má slova poněkud příkrá. Připomínala jsem, že ne vše je na fakultě v pořádku, že máme mnoho rezerv, na jejichž odstranění je třeba pracovat. Působila jsem ve svých slovech jako otrok, který ve starém Římě připomínal triumfujícímu generálovi jeho člověčenství, omylnost a chyby. Sókratés by možná řekl, že jsem byla střeček popichující ušlechtilého koně, aby nebyl lenivý. Dnes však naopak doufám, že jsem těm z nás, kdo spíše než popíchnutí potřebují oporu, připomněla, že Masarykova univerzita ani filozofická fakulta na ně nezapomínají. Vždy je tu někdo, na koho se mohou obrátit, ať mají jakékoliv svízele. A pokud si náhodou nejsou jisti, kam se obrátit, pokud tuto informaci nenaleznou na Portále zaměstnance ani na stránkách fakulty, ať jdou klidně za děkankou. Určitě si na ně udělá čas a nasměruje je, kam je třeba.
A nyní se již vracím k původnímu účelu našeho shromáždění. Stejně jako vloni děkuji předem všem oceněným za to, co pro fakultu dělají, ze srdce jim blahopřeji a držím palce, aby svými příštími výkony ty stávající překonali.
Irena Radová