Popularization of linguistics as a way to cultivation of communication

The level of communication is a part of culture in general, relating to human behaviour. Changes of he social climate lead also to changes the notion of cultivated communication. It is very difficult to measure the genre of cultivation in any kind of texts. If we cultivate the communication, it means interferences with the whole of the text, even though it is done though one of the components of the text. This is especially obvious in the case of texts belonging to the sphere of non fiction, where the lack of cultivation can be caused by faults relating to contents and its composition in the texts. Besides, approaches to cultivation of communication are different in the case of linguists and non-linguists. A specific genre of scholarly communication – language advising an popularization – tries to bridge this gap.

Markedness and Its Concept in Morphology

The article deals with the concept of  markedness, which is in stylistics used mostly dealt with in the sphere of vocabulary. In morphology, its specific feature is the reduced scale of markedness, consisting of the categories of “bookish – neutral – colloquial – substandard (possibly with a distinction between dialectal and regional)”. The borderline of the standard is set by the prescription as given by the current codification, for alternatives within the standard different and incomparable criteria overlap, being partly influenced also by the subjective interpretation of the recipient.

Comic effect of Hantec

On the basis of published texts the author demonstrates by their analysis the possibility to use seemingly identical vocabulary either as a means of social or regional identification of the text concerned, or for the purpose of a comic effect (possibly leading to commercial exploitation). In the latter case, a frequent and conspicuous occurrence of the specific words can be observed, even at the cost of losing comprehensibility of the story - formal aspects thus become the dominant purpose.

Pronunciation in a Public Speech

An imperfect pronunciation of the speaker often creates a barrier in the process of communication. A cultivated pronunciation is a part of aesthetic values of the text and contributes considerably to understanding of the speech, to the positive presentation of the speaker and to the persuasive effect of the text. On formal occasions, if the speech is being read, a formal pronunciation is necessary. If the speech is mostly improvised, a less formal pronunciation is acceptable. Nevertheless, a public speech must always follow the rules of standard pronunciation. A cultivated speaker must be aware of the fact that substandard pronuncitation, including that of a local dialect, can appear in a public speech only in the form of a quotation; this rule applies also to the levels of morphology and vocabulary. The rules of orthoepy, defined as the standard rules of loud reading, consist of two main groups. There are rules of orthophony concerning the standard form of vowel and consonant sounds and the rules of orthoepy as such, concerning the way sounds change in the flow of speech. Particular attention is paid to loanwords – their pronunciation as well as spelling change much faster than the pronunciation and spelling of the other words. Unfortunately, the rules of orthoepy are much less known than the rules of orthography; instead, a powerful influence of TV and radio reporters on the idea of cultivated pronunciation can be observed.
As far as orthophony is concerned, the Czech speakers sometimes pronounce the vowels inaccurately; in the case of consonants the deviations from the rules usually indicate a defect of pronunciation. Both can be remedied under the supervision of a qualified speech therapist. The rules of orthoepy as such usually concern the mutual influence of the neighbouring sounds and expressing the borders of words and larger units of the text. These general rules were specified in this chapter with particular respect to the most frequent mistakes of the Czech speakers. Phrasing plays an important role in a cultivated speech as well; if a text is being read, it should therefore be carefully prepared in advance to avoid possible misunderstandings.

On possibilities to compare Czech and Anglo-Saxon theories of style

The article deals with points that can be dealt with within a comparative stylistic analysis. Taking as an example Czech and Anglo-Saxon theories of style as they have developed during the 20th century, it gives five points the comparative stylistic analysis can include: 1) definitions of style and stylistics, 2) position of stylistics among other theoretical disciplines, 3) stratification of stylistics, 4) functional approach in Czech and Anglo Saxon theories of style, 5) mutual inluences of Czech and Anglo Saxon theories of style.

A modern presentation of practical skills in rhetoric through a TV course

The article deals with characterization of a 1980s TV course in rhetoric; the focus is especially on the ways of developing skills in communication necessary for teachers, doctors etc.

Dialogické textové druhy v německých a českých printmédiích: příklad „interview“

Příspěvek se zabývá dialogickými formami v printmédiích, speciálně textovým druhem „interview“. Na dvou vybraných interview z časopisů DER SPIEGEL a TÝDEN se snaží postihnout rozdíly mezi tzv. Meinungs- a Sachinterview a jazykové prostředky, kterých je v interview využíváno (metaforika a idiomatika).

Kontrastivní stylistická analýza textových druhů z německých a českých časopisů

Následující příspěvek je věnován publicistickému stylu v současných prominentních německých a českých týdenících DER SPIEGEL, FOCUS a TÝDEN. Na příkladu textového druhu zpráva-komentář se stejným tématem „Přechod na jednotnou měnu EURO“ se autorka pokouší charakterizovat utváření textů a porovnat využívané stylistické prostředky (hovorový jazyk, odborný jazyk, cizí slova, metaforiku a idiomatiku).

Frazeologizmy  jako obrazná pojmenování (rétorické figury) v německé a české publicistice

Předložená studie se zabývá  dílčí disciplínou frazeostylistikou, která zkoumá stylistické využití frazeologizmů v textech. Na příkladech publicistických textů z časopisů DER SPIEGEL a TÝDEN se snaží postihnout stylistické funkce frazeologizmů a jejich roli jako rétorické figury (metafora, metonymie aj.) podle  teorií kognitivní lingvistiky.

Textový druh „reportáž“ v německých a českých printmédiích

Článek navazuje na příspěvky ke srovnávání textových druhů v publicistice uveřejňovaných v BBGN, tentokrát je pozornost věnována textovému druhu „reportáž“. Stylistickému zkoumání a srovnání jsou podrobeny reportáže s aktuálním tématem „povodně 2002“ v německém magazínu FOCUS a v českém časopise TÝDEN.

Expresivita ve věcných textech

Článek analyzuje expresivní prostředky ve věcných textech. Nejprve se v něm teoreticky pojednává o podstatě věcných textů, přičemž je kladen důraz na jejich funkci. Autorka vychází z modelu jazykových funkcí Karla Bühlera a zabývá se problematikou funkce jazyka v textech, jež tvoří korpus vlastního materiálového výzkumu. Východiskem podrobné analýzy jednotlivých dokladů je pokus, vytyčit pojem expresivity v jazyce na základě psychologických momentů a s ohledem na kódování afektů v jazyce, resp. jejich dekódování adresátem zkoumaných textů.
Analyzovány byly jednak delší texty z obsáhlejšího prospektu Hypovereinsbank, jednak kratší texty z reklamních materiálů německých a českých bank, resp. pojišťoven. Z komparatistických důvodů byl rovněž excerpován jeden článek z magazínu Česko-moravské stavební spořitelny. Doklady v češtině jsou vždy opatřeny německými překlady od autorky tohoto článku. Konkrétní expresivní prostředky jsou klasifikovány podle jednotlivých jazykových rovin, odděleně jsou zařazovány expresivní momenty ve výstavbě textu, metaforické a rétorické prostředky, a konečně jasně manifestovaný apel na adresáta v příslušném dokladu. Na závěr jsou získaná data stručně statisticky vyhodnocena.

Mezi jazykovou hříčkou a jazykovou hrou

Článek se zabývá některými aspekty jazykové hry v angličtině a češtině. Obecný úvod připomíná, že jazyková hra se neomezuje jen na literární texty, ale je přítomna i v textech věcných a v každodenní komunikaci. To platí zejména v angličtině. Specifickým projevem této tendence jsou jazykové hry v užším slova smyslu - společenské hry založené na jazyku.
Článek zmiňuje existující jazykové hry v češtině a angličtině. Jako doklad toho, že jsou jazykové hry v angličtině oblíbenější a propracovanější, jsou podrobněji popsány křížovky, které v angličtině vykazují podstatně větší škálu obtížností i typů. Zvláštní pozornost článek věnuje jejich britské variantě s tzv. "kryptickou legendou". Jde o typ křížovek v češtině neznámý, který pro svou nepřístupnost uniká i pozornosti srovnávacích kulturních studií. Nápověda pro každé slovo v něm představuje samostatnou hádanku, řízenou přesnými pravidly a založenou na komplikované jazykové hře.
Závěrem autor uvádí některé příklady jazykové hry v anglické a české literatuře (zejména ty, kde se jazyková hra přímo podílí na výstavbě zápletky) a vyvozuje, že sklon k jejímu užití v českém prostředí lze připsat vlivu prostředí jinojazyčných; je to patrno z toho, že se jazyková hra často objevuje v původních dílech autorů, kteří se rovněž zabývali překladem z angličtiny (J. Zábrana, J. Škvorecký, B. Hodek).