Bez nesmyslných frází a nudného drilu: Aplikace učí cizince češtinu prakticky a zábavně

Koho napadlo vytvořit aplikaci usnadňující zahraničním studentům učení se češtiny?

Dana Hlaváčková: Těch impulzů bylo několik. V programu počítačová lingvistika si studenti v rámci cvičení zkoušeli vytvořit mobilní aplikace – právě třeba jazyková cvičení. Také jsme spolupracovali s univerzitou v Německu, kde se čeština učí a z jejíž strany jsme zaznamenali zájem o mobilní aplikaci. Obecně jsme si všimli, že se k výuce jazyků začínají stále víc používat mobilní aplikace, které jsou pro studenty přijatelnější. Přispělo také to, že jsme tady měli kolegyně doktorandky, které se zabývají češtinou jako cizím jazykem. Další impulz byl, že jeden náš kolega vytvořil aplikaci na nácvik české výslovnosti, což v jiných aplikacích není, a my jsme to mohli využít. Takže takhle se to poskládalo dohromady a potom přišla první výzva programu ÉTA TA ČR (program na podporu aplikovaného společenskovědního a humanitního výzkumu, experimentálního vývoje a inovací Technologické agentury ČR, pozn. red.), která nabízí dotace pro humanitní vědy. Zkusili jsme to a získali jsme podporu.

Jak dlouho trval proces od prvotní myšlenky až po její vytvoření?

Dana Hlaváčková: Projekt trval asi tři roky, skončil v březnu. I když je ale aplikace hotová, stále se na ní pracuje, testujeme ji. 

Co bylo při vymýšlení nejtěžší?

Lucie Janků: Nejtěžší byl úplný začátek. Vymyslet, jak by aplikace měla vypadat, a co všechno potřebujeme nachystat před tím, než začneme tvořit lekce. To zahrnuje i komunikaci s programátory ohledně toho, co je z technického hlediska vůbec možné. Programování probíhalo v režii EVE Technologies, s. r. o. Samotné tvoření lekcí byla ta jednodušší část. Vymyslet k nim příběh bylo náročnější.

Bylo pro vás obtížné vcítit se do kůže studenta, který bude s aplikací pracovat?

Lucie Janků: Částečně. Spíš bych řekla, že bylo výzvou přijít s něčím originálním a zábavným. Věděli jsme, co nám třeba vadí na podobných aplikacích pro učení se cizího jazyka.

V čem se liší od podobně zaměřených aplikací, například Duolinga?

Lucie Janků: Ono těch aplikací pro výuku češtiny jako cizího jazyka zase tak moc není. Když už, tak jsou to většinou jazykové mutace, které začínaly na jiném jazyku a češtinu přidaly až později. Jejich častým problémem je, že čeština v nich není úplně přirozená. Obsahují fráze, které člověk příliš nevyužije, zvlášť je-li začátečník. Taky se nám zdálo, že tyto aplikace jsou dost jednotvárné.

V jakém smyslu jednotvárné?

Dana Hlaváčková: Ony jsou hodně založené na drilu, opakování. To jsme nechtěli. Naše aplikace je daleko pestřejší. Je tam široká škála různých typů cvičení, je tam zvuk, jsou tam fotografie, obrázky. Student se u toho nebude nudit.

Lucie Janků: Zatím máme okolo devíti typů cvičení, ale i ty mají různé variace.

Vrátím se ještě ke zmíněnému Duolingu, které je založeno na učení se hrou. Platí to i pro vaši aplikaci?

Dana Hlaváčková: Ne docela, i když jsme to zvažovali. Přesto je naše aplikace zajímavá, protože vše je založeno na situaci, že cizinec přijede do České republiky, do Brna. Na mapě v aplikaci jsou pak místa jako letiště, obchod, škola nebo univerzita. Předpokládáme, že je to někdo, kdo přijel do Česka studovat nebo pracovat. Přes tyto určité lokality se učí konkrétní slovní zásobu, ale také základy gramatiky a zároveň si může procvičovat výslovnost.

Komu je aplikace určená?

Dana Hlaváčková: Všem, kdo se začínají učit češtinu. Momentálně je aplikace zaměřená především na studenty, ale využijí ji i žadatelé o azyl či trvalý pobyt nebo zahraniční pracovníci ve firmách, kteří plánují v Česku budou několik let a chtějí se naučit základy češtiny. Skupin je hodně – vycházeli jsme ze zkušeností našich kolegyň, které učí češtinu jako cizí jazyk.

V čem spočívá její hlavní přínos?

Lucie Janků: Je to velice prakticky zaměřená aplikace. Ukazuje třeba, jak vyplnit formuláře nebo co očekávat na cizinecké policii při přihlášení k pobytu, jak se domluvit při návštěvě kadeřnictví nebo autoservisu. Aplikaci student může používat samostatně, bez lektora. Ideální ale samozřejmě je, když ho má.

Dana Hlaváčková: Člověk může cvičit kdykoliv, když má volnou chvíli. Je to i pro ty, kteří nemají chuť, čas nebo peníze chodit do kurzů. Máme tam navíc modul pro nácvik české výslovnosti, protože to je často problém. Od kolegů víme, že když se cizinci učí česky, přízvuk jim často brání v úspěšné komunikaci. Znají gramatiku, ale nejsou schopni se domluvit. Proto tam máme nahranou korektní výslovnost českých hlásek. Uživatel se může nahrávat a následně porovnávat, jestli se blíží k správné výslovnosti.

Některé podobné aplikace zohledňují mateřský jazyk studenta. Pracujete s tím také?

Lucie Janků: Momentálně ne. Je to jeden z plánů do budoucna.

Dana Hlaváčková: Původně jsme počítali s tím, že uživatel zadá svůj mateřský jazyk a podle toho se mu zobrazí cvičení. Nakonec na to ale nebyl prostor. Ale uvědomujeme si, že by to bylo dobré. 

V jaké fázi vývoje aktuálně je?

Dana Hlaváčková: Teď je aplikace zveřejněná v Google Play. V demoverzi je zdarma a v plné verzi je placená. Jsme ve fázi testování a opravujeme chyby, následně ji budeme testovat u cizinců. Také se chystá verze pro iPhone, která by měla vyjít za pár týdnů. Aplikace je tedy v podstatě hotová.

Co jste museli třeba opravit?

Lucie Janků: Zjistili jsme třeba, že některé věci nejsou úplně intuitivní. Jeden z typů cvičení, co máme, jsou flashkarty – na jedné straně je vždycky český text a zvuk a na druhé straně obrázek a někdy i anglický překlad. Původně jsme zamýšleli dát tam co nejméně angličtiny, ale někdy jsme ji museli doplnit, aby byl význam slova jasný.

Jakou úroveň znalostí aplikace pokrývá?

Lucie Janků: Od úplného začátečníka až po horní hranici úrovně A2. 

Je vaší ambicí navázat v budoucnu nějakou další aplikací pokrývající vyšší úroveň?

Dana Hlaváčková: Uvidíme, jak bude aplikace úspěšná u uživatelů. Pokud bychom viděli zpětnou vazbu a podněty na pokračování, tak asi ano. Zase bychom samozřejmě potřebovali nějakou dotaci, abychom mohli v práci pokračovat.

Na začátku jste zmínila, že spolupracujete se zahraničními univerzitami, které vyučují češtinu. Bude aplikace na těchto univerzitách uplatněna i při výuce?

Dana Hlaváčková: Byla to jedna z cílových skupin. Ústav českého jazyka spolupracuje s bohemistickými pracovišti na různých univerzitách v zahraničí, takže jim samozřejmě aplikaci nabídneme. Bude však na nich, jestli ji zprostředkují svým studentům.