Dějiny filozofie nově přibližují studentům didaktická videa

Mě zaujalo, že scénky jsou většinou napoprvé nesrozumitelné, ale pak přijde vysvětlení, které je prokládáno jakýmisi flashbacky – prostřihy z předchozí scénky – a student nebo jakýkoliv jiný divák si může zpětně uvědomit, o co šlo.

Ano, většina prvních scének byla vlastně zcela němá a já jsem se pak zkoušel studentů ptát, jestli z toho něco pochopili. Většinou tedy nepochopili nic, ale ono to opravdu nebylo vůbec jednoduché. Takže zcela jistě byl hlavní záměr didaktický, ale také se jednalo o jakousi tvůrčí seberealizaci.

Jak probíhala tvorba takových videí?

Jakub Peloušek: Bylo to poměrně náročné, hlavně ze začátku, protože jsme si museli ujasnit postup. Šlo v podstatě o divadelní scénky, které se ne vždy úplně hodily pro filmové zpracování. Takže jsme balancovali mezi tím, že se vše jen odehraje divadelně na jeden statický záběr, a mezi nějakým filmovým zpracováním na více záběrů. Hodně jsme také bojovali s místem natáčení, nakonec se ale podařilo získat přístup do komplexu v Lužánkách. Tamní sál nebyl sice úplně ideální, hlavně z hlediska osvětlení, ale nakonec jsme to nějak dali dohromady.

A obsah byl předem vymyšlen, nebo jste také improvizovali?

Josef Petrželka: Byl určitě dán hlavní motiv a existovalo cosi jako scénář, poměrně přesně vymyšlený, ale velice často se při zkoušení a natáčení přišlo na nové momenty, což bylo velmi přínosné a moc se mi to líbilo. V tom právě byl ten tvůrčí zážitek.

Jak často jste záběry museli opakovat?

Jakub Peloušek: Na první dobrou se možná povedl za celou dobu jeden záběr, většinou to bylo tak na dvakrát až čtyřikrát. Ale byly i extrémy, které jsme museli odložit až na další natáčecí den.

Josef Petrželka: Chtěli jsme totiž většinou něco velice přesně vyjádřit poměrně hutnou formou, a proto ty texty nebyly úplně jednoduché. Často jsem si, pravda, vymýšlel ještě takové krkolomné formulace, a když si to občas někdo chtěl usnadnit tím, že se to jen naučí nazpaměť a že se to nebude snažit pochopit, snadno se pak stalo, že zaměnil nějaké slovíčko a už se změnil význam myšlenky, a nemohlo to tak zůstat.

Ano, vzpomínám si například na scénku se středověkou univerzitní disputací, ta musela být opravdu velice náročná na zapamatování a přesnou reprodukci.

Máte nějakou veselou historku z natáčení?

Jakub Peloušek: Teď zrovna mě nic nenapadá, ale zvažuji sestřih nějakých nepovedených záběrů. Myslím, že určitě je z čeho vybírat.

Scénky se aktuálně ve výuce už částečně využívají. Jak fungují?

Josef Petrželka: Já si to nemohu vynachválit, protože si mohu na 15 minut odpočinout a pustit studentům něco, co je naprosto perfektně vyladěné, všechno tam říkám dokonale přesně a uspořádaně, což se v živé přednášce málokdy podaří. Ale je to teď odpočinek zasloužený, protože když jsem se učil texty do výkladových částí scének, abych je řekl skutečně přesně, a vůbec když jsem je připravoval, dohledával materiály k tématům, která mi nejsou až tak blízká, vzalo mi to opravdu hodně času. Co teď kvituji obzvlášť a vlastně i s překvapením, protože předtím mě takové využití nenapadlo, že nemalé množství těch scének jsem schopen využít i v jiných předmětech, konkrétně ve filozofii, která je součástí společného fakultního základu. A studenti se na to rádi dívají, jak zjišťuji ze zpětné vazby i zprostředkovaně.

Jak jsou teď videa studentům dostupná?

Josef Petrželka: Všechna jsou veřejná na YouTube kanálu.

Tedy vlastně přístupná nejen studentům, ale i široké veřejnosti. Neměli jste tedy na mysli i popularizační využití?

Jakub Peloušek: Ze začátku byla jakási snaha protlačit videa do výuky na střední školy, ale bohužel se ukázalo, že učitelé mají už zajeté své vlastní metody a nechtějí příliš experimentovat. Zatím jsme tedy byli v kontaktu spíše se staršími učiteli a ti tomu zrovna otevření nebyli.

Chtěli byste ještě něco doplnit?

Josef Petrželka: Určitě by mělo zaznít, že stále pokračujeme, i když už v jiném konceptu, protože toto byl opravdu velice náročný projekt. Teď jsem se rozhodl předat velkou část tvůrčí práce přímo studentům, kteří si budou připravovat doplňující otázky na to, co jim není zcela jasné z Platónovy filozofie, a na tyto otázky jim pak budu v rozhovoru odpovídat buď já, nebo nějaký jiný student, a opět z toho vzniknou didaktická videa.