Filozofická fakulta má nového proděkana pro studium

15. 4. 2020 Ondřej Krajtl

Proč jste se rozhodl uvolnit funkci proděkana? Souvisí to s nedávno získanou podporou vašeho výzkumu ze zdrojů GA ČR?

Ano, to je jeden z hlavních důvodů, nicméně toto rozhodnutí zrálo již jistou dobu ve druhé polovině minulého roku. Další příčina, která se tehdy začala více projevovat, byla spíše soukromá a souvisela s dopadem mé nepřítomnosti doma. Bydlíme nedaleko Olomouce a cesta do/z Brna mi zabere přibližně tři hodiny. Když se k tomu připočte vlastní působení na fakultě a katedře a práce doma, pak ten čas nutně musí někde chybět. Se třemi dorůstajícími dětmi navíc veškerá logistika nabývala na komplikovanosti a představovalo to nejen napětí a stres, ale především čím dál větší zátěž pro manželku. Tady musím připomenout něco, co by se mělo připomínat pravidelně: naše akademické kariéry stále stojí a padají s podporou našich protějšků – manželek i manželů, a za to jim nepřestávejme být vděční. 

Jak hodnotíte své působení na pozici proděkana pro studium? Jakým největším výzvám jste musel čelit? A z čeho máte největší radost? 

Od počátku jsem proděkanský úřad chápal jako jistou službu fakultě a univerzitě. A samozřejmě v tom byla i zvědavost. Každý přece rád zkouší něco nového a nabírá zkušenosti. Zkušenost to byla rozhodně velká a nesla s sebou v první řadě nutnost sladit proděkanské povinnosti se stávajícím režimem. Povaha této agendy je totiž z velké části úřední, což zabere nejen jistý čas, ale také energii, neboť spolu se spletitou studijní agendou se nezřídka dostavuje konfrontace s často mezními situacemi studentů a jejich problémy – různě zaviněnými, objektivními příčinami, ale i nerozvážností či nedisciplinovaností. Právě v této souvislosti pokládám za největší „výzvu“ schopnost nenahlížet na studentskou obec touto „problematickou zkušeností“ – takových „problémových“ případů je samozřejmě minimum, v rámci studijní agendy se však člověk dostává do intenzivního kontaktu právě s nimi. Naopak je třeba i přesto nepaušalizovat, dívat se na každou situaci jako na jedinečnou a tak ji také posuzovat. A pak mi tato dvouapůlletá proděkanská praxe dala ještě možnost nahlédnout mnohem niterněji do fungování fakulty a specifik jednotlivých ústavů a oborů/programů. Za to jsem opravdu rád a samozřejmě mám radost z té velké řady studentských problémů, které jsme na studijním oddělení pomohli vyřešit, a dovést tak studenty k úspěšnému ukončení studia. Na druhé straně ale cítím i smutek nad případy, kdy se to nepodařilo a nebylo to možné. 

Co byste popřál či poradil svému nástupci? 

Samozřejmě především hodně energie, na její nedostatek si ovšem, dle mého soudu, nemůže dr. Josef Šaur nijak stěžovat. Energie je nezbytná ke skloubení všeho, co se s touto funkcí dostává do větší či menší kolize – na jedné straně vlastní výuka a výzkum, na straně druhé rodina. Pokud jde o rady, pak snad jedna obecná – najít rovnováhu mezi osobním pohledem na věc, literou předpisů a citlivým smyslem pro individuální situace. To není lehké, a každý si tuto balanci musí nacházet osobitě a sám. Pokud jde o vlastní náplň práce, zůstanu s novým proděkanem v úzkém kontaktu a budeme si ještě nějaký čas předávat agendu a zkušenosti. Tým studijního oddělení navíc skvěle funguje a nepochybuji, že se o něj bude moci nový pan proděkan opřít, stejně jako jsem jejich profesionální podpory mohl využívat sám. A na závěr bych proto chtěl poděkovat všem spolupracovnicím a spolupracovníkům i celé akademické veřejnosti, s níž jsem se mohl z titulu proděkanského úřadu setkávat a diskutovat. I když se tato setkávání někdy odehrávala na pozadí komplikovaných případů a studijních problémů, doufám, že na naši spolupráci nebudou vzpomínat ve zlém. 

Nastupujete v době, která je pro studijní agendu zcela mimořádná. Neděsí vás to?

Neděsím se, ale uvědomuji si vážnost a náročnost situace, v níž se nacházíme. Snažím se na věci dívat pozitivně, za měsíc rektorského volna se toho událo hodně. Nebývalým způsobem se podařilo rozvinout online způsoby výuky, některé programy dříve využívané jednotlivci se stávají běžnou součástí naší práce, to bude fakultě přinášet pozitiva ještě dlouhou dobu. Celá situace je nepříjemná hlavně svojí nepředvídatelností. Proto se od počátku rektorského volna pracuje na různých řešeních náhrady výuky, dílčích i státních zkoušek. Musíme počítat s řadou variant, což stojí hodně energie, ale nakonec – podle vývoje situace – budeme moci z palety možností vybírat tu nejvhodnější. 

Na které oblasti studijní agendy chcete ve své funkci klást největší důraz? Už jste si stihl stanovit priority? 

Cíle mám spíš malé, protože mě čekají ve funkci dva roky a z toho část za mimořádných podmínek. Jejich zvládnutí tak, abychom se mohli po letech ohlédnout zpět s klidným svědomím, považuji za klíčové. Pro mě osobně to znamená redukovat ostatní pracovní aktivity na nezbytné minimum, abych se mohl v nadcházejících měsících naplno věnovat studijní agendě. A pokud budu hovořit o dalších úkolech, tak jsou to nové studijní programy, jejichž akreditaci máme úspěšně za sebou, nastoupily první ročníky, ale je jasné, že každou novinku doprovázejí „dětské nemoci“, ty bude třeba zvládnout, aniž by to studenti výrazněji pocítili. Pominout nechci ani studijní neúspěšnost, jejíž snižování nás bude v dalších letech provázet, a v neposlední řadě chci zapracovat na vylepšení obrazu studijního oddělení  – rád bych rozptýlil kritické vnímání tohoto oddělení částí fakultní veřejnosti.

Co byste vzkázal studentům v této obtížné době?

Každá mince má dvě strany a ke každému rubu patří i líc, tak ať na sebe nechávají působit tu pozitivní stránku věci a nenechají se pohltit problémy, které dnešní složitá situace přináší. A pokud by přece jen ty problémy převážily, ať se nebojí zeptat a napsat si na studijní oddělení nebo mně osobně o radu. Řadu obtíží, jimž studenti čelí a jež se mohou jevit jako téměř nezvládnutelné komplikace, lze přijatelně a rychle řešit.