Na svém blogu píšeš, že jsi typická představitelka generace Z (lidé narození v letech 1995–2010, pozn. red.). Jaká tedy jsi?

Myslím, že jsem otevřená různým názorům a proudům. Jsem docela pracovitá a zodpovědná. Snažím se být pozitivní. Podle mě takhle k životu přistupuje také větší část mých vrstevníků. Všímám si také třeba, že nakupujeme podle úplně jiných vzorců než představitelé starších generací. Pracujeme dost se sociálními sítěmi, čemuž starší spíš moc nerozumí. Snažím se jim pomoct.

Zmínila si, že si otevřená různým názorovým proudům, což mi připomnělo, že podobně hovořil také absolvent FF MU Jarmil Vepřek. Podle svých slov takový dřív nebyl a zásadně ho v tomto ohledu formovalo až fakultní prostředí. Vnímáš to stejně?

Vlastně docela jo. Fakulta a univerzita nás všechny dost kultivuje. Předtím jsem studovala na střední umělecké škole, kde to sice bylo volnomyšlenkářské, ale paradoxně jsem se tam setkala s velkým počtem homofobů a rasistů. Tehdy to byli lidé, kteří mi byli blízcí, dnes vnímám, že jsem se názorově dost posunula, a v momentě, kdy někoho takového potkám, nebojím se ho s tím konfrontovat. Nehodlám to tolerovat.

Zajímavé ale je, že se považuješ spíš za introverta. Jak to jde dohromady s tím, že se nebojíš konfrontace a nemáš ani problém vystupovat na sociálních sítích?

Introverti podle mě obecně fungují tak, že je celkem vyčerpává přítomnost ve společnosti dalších lidí. Když jsem dlouho mezi lidmi, potřebuju další den odpočívat. Často se kvůli tomu také potýkám s migrénou. Co se týče mého působení na sociálních sítích, tak si myslím, že také spousta influencerů hovoří o tom, že se v soukromém životě vlastně považují spíš za introverty. Setkání s fanoušky u nich vyvolává až záchvaty paniky.

Zrovna přívětivé však mnohdy není ani prostředí sociálních sítí, kde mnozí lidé pod rouškou anonymity ztrácejí jakékoliv zábrany. Jak se vyrovnáváš s hejty?

Spoustu jsem jich zablokovala (smích). Například na TikToku jsem začínala s videy, která se zabývala feminismem. Zpočátku byla odezva slabší, což jsem také očekávala, ale ve chvíli, kdy jedno z videí zhlédlo přes sto tisíc lidí, se spustila doslova lavina hnusných zpráv. Byly to vyloženě hejty, které člověku vůbec nic nedaly.

Když se to stalo poprvé, vypnula jsem mobil a lehla si do vany, kde jsem se to snažila vydýchat. Teď už to tolik neřeším.

O jaké zprávy jde nejčastěji? Jsou to vulgarity?

Bohužel ano. Velkou vlnu hejtů například spustilo video o výchově dětí. Spousta lidí mi vyčítala, že když nemám dítě, nemůžu mít názor na výchovu. Strhla se úplná lavina a téma jsem kvůli tomu nakonec opustila. Další skupinou jsou lidé, kteří vyloženě rýpou do vysokoškolského systému a do toho, co vyučující učí.

Zní to tak, že TikTok umí být docela krutý... Co tě na tuto platformu přivedlo?

Dlouho jsem ho vůbec nepoužívala, neviděla jsem v tom smysl. Nakonec jsem to přehodnotila. V tu chvíli jsme si ale připadala jako imigrant, protože jsem vůbec nevěděla, jak TikTok funguje. Připadala jsem si tam cizí, protože jsem spíš odchovaná na Instagramu, kde se cítím jako doma. Je tam většina mých přátel či rodina.

Jakým tématům se na TikToku věnuješ?

Začínala jsem s tématy, která se týkala feminismu. Teď jsou to hlavně témata zaměřená na prostředí vysoké školy. Prezentuji se jako průvodce po vysoké škole a vnímám, že si toho zejména uchazeči o studium cení. Velký úspěch měla například videa o akademických titulech. Mám pocit, že se tomu v českém prostředí moc pozornosti nevěnuje. A když už o vysokoškolském prostředí někdo hovoří, tak často ani nemá maturitu. To mi přijde trochu úsměvné, protože o vysokoškolském studiu zřejmě příliš nevědí.

Zmínila si, že jsi vystudovala uměleckou školu. Jak ses dostala ke studiu filozofie?

Na umělecké škole jsem studovala obor nových médií, kde jsme se, možná trochu překvapivě, také dost zabývali backgroundem produktů. Jednoduše řečeno, každý umělecký produkt měl mít hlubší myšlenku. Časem jsem došla k tomu, že mi vlastně stačí pracovat jen s myšlenkami samotnými. Proto jsem začala studovat filozofii. To mě naplňuje.

Před časem sis v jednom ze svých textů položila otázku, proč lidé nesnášejí filozofii. Co je podle tebe tím důvodem?

Upřímně si myslím, že lidé prostě nevědí, co vlastně filozofie je. Neuvědomují si, že ji v důsledku má každý kolem sebe. Nebýt filozofie, nemáme spoustu dalších věd, které dnes lidé považují za mnohem relevantnější.

Před časem jsem četla, že si nějaká francouzská televizní stanice během covidové pandemie pozvala do vysílání filozofa, aby vysvětlil, co se to děje. U nás je to asi nepředstavitelné, přitom dobrý filozof k tomu má určitě co říct.

Tvým oblíbeným tématem, nejen v rámci studia, je alchymie. Dokonce se popisuješ jako zapálená alchymistka. Co si pod tím představit?

O alchymii se zajímám douhodobě a věnovala jsem tomu například několik seminárních prací. Zkoumala jsem třeba, proč se v rudolfínských Čechách různé sociální skupiny zajímaly o alchymii. Zjistila jsem mimo jiné, že řada lidí byli jen podvodníci, kterým šlo o zbohatnutí. Čas od času mám takovou chvilku, kdy přemýšlím třeba nad časem, který je s alchymií neoddělitelně spjatý. Lidé z mého okolí si ze mě utahují, že si sama míchám různé věci. Souvisí to s tím, že jsem před časem založila firmu, která produkuje svíčky. Když se vejde do mé dílny, tak je tam hrozně moc lahviček s přírodními oleji a dalšími surovinami. Odtud se to asi odvíjí, ale nemá to s alchymií jako takovou nic společného.

S filozofickou fakultou tě nepojí pouze samotné studium, ale zasedáš také v akademickém senátu. Čeho bys chtěla ve funkci dosáhnout?

Mým přáním je prosadit větší zapojení online výuky. Přijde mi, že mnoho lidí k tomu přistupuje s předsudky, což podle mě není úplně namístě. Senát vnímám jako instituci, která má sílu to změnit. Snažím se na tom postupně pracovat.

Všímám si také, že by bylo vhodné začlenit do studia více praxe, protože mnoho studentů má ve finále problém zapojit se do praktického života. Určitě bych i z toho důvodu každému doporučila, aby se ještě během studia věnoval i dalším aktivitám.

Jaká je podle tebe na fakultě atmosféra?

Myslím si, že mírumilovná. Studenti jsou velmi solidární a dokážou držet pospolu. Nemají problém pomoct každému, kdo to potřebuje. Když jsem nastoupila, očekávala jsem komornější prostředí, to se ale úplně nestalo. Trochu mě to zaskočilo a nevnímala jsem to příliš pozitivně. Dnes už vím, že to na kvalitu výuky nemá vliv.

Už jsi představila cíle, které sis vytyčila jako senátorka. Jaké jsou však tvé osobní cíle a sny?

Co se týče pracovních záležitostí, tak bych si jednoho dne ráda založila vlastní marketingovou společnost. Mým cílem je ale hlavně tvořit věci, které mají přidanou hodnotu. Asi to zní jako klišé, ale myslím si, že je to důležité. Chtěla bych pracovat na věcech, které mě samotnou dělají šťastnou a ze kterých mají užitek i ostatní.