Nebojte se vybrat si studium podle toho, co vás opravdu zajímá

Čím jste chtěla být jako malá?

Asi jako každé dítě jsem svoje vysněná povolání pravidelně střídala a každé intenzivně prožívala. Vím, že ještě v mateřské školce jsem se chtěla stát malířkou, nebo jsem to alespoň vytrvale tvrdila svému okolí. Naštěstí mi poměrně brzo někdo naznačil, že žádný výtvarný talent nemám, naopak. O něco později jsem týrala své bratrance a mladšího bratra hrou na školu, a všichni si tak o mně mysleli, že budu nejspíš učitelka. Ale i to mě časem přešlo, i když se teď jako doktorandka k učení dostanu a popravdě je to ta nejlepší část studia, opravdu mě baví. Dělat to na plný úvazek bych si ale netroufla.

Podle čeho jste se rozhodovala při výběru oboru?

Upřímně, Teorie a dějiny filmu nebyly jediným a přímo vysněným oborem. Původně jsem je chtěla studovat v kombinaci s nějakým oborem z FSS, ale neprošla jsem přes Scio testy s dostatečně vysokým percentilem. A asi to tak mělo být. Vím, že když jsem si prohlížela katalog oborů na jednotlivých fakultách, fascinovalo mě, co všechno se dá studovat. Věděla jsem, že si vyberu jedině humanitní obor, tíhla jsem k nim odjakživa, už po základce jsem nastoupila na střední odbornou školu knihovnickou, za což jsem dodnes vděčná.

Bavila mě ta do jisté míry naivní představa, že bych se mohla na vysoké škole věnovat oboru, který by byl také mým koníčkem. Studovat něco, co mě baví? Sem s tím! Šla jsem do toho docela po hlavě, aniž bych tušila, co filmová věda bude obnášet. Až když jsem otevřela první knihy k přijímačkám a setkala se poprvé se sémiotikou a teoriemi vyprávění, moje představa se trochu rozplynula. Naštěstí se i tahle část studia ukázala jako zábavná.

Proč jste se rozhodla studovat v Brně?

Pro Brno jsem se rozhodla ze tří pragmatických důvodů – jednak jsem ho znala lépe než jiná města, bylo dostatečně blízko mého bydliště, takže jsem mohla dojíždět a neřešit bydlení, a pak jsem jednoduše chtěla na Masarykovu univerzitu, a ta jinde není. Tedy zatímco v ideálním oboru jsem zpočátku tápala, školu jsem si vybrala okamžitě.

Co byste poradila svému mladšímu já, kdyby se právě chystalo na vysokou?

Pokud bych měla radit těm, kteří se na vysokou chystají, tak především v tom, aby poslouchali sami sebe. Někdy se taky bohužel stane, že za ostatní rozhodují třeba rodiče, kteří doma chtějí mít právníka nebo doktora, a jejich dítě by přitom raději studovalo dějiny umění. Myslím, že v devatenácti by člověk už měl rozhodovat sám za sebe a vybrat si studium na základě toho, co ho prostě baví a zajímá. Jde to ruku v ruce – pokud vás obor bude bavit, odrazí se to na vašich výsledcích a snáz najdete třeba i pracovní uplatnění.

Občas je těžké se vyznat v nabízených oborech a z názvů a několika popisků na webu často člověk nezíská ucelený obraz, co se na daném oboru vlastně vyučuje, a tak je nejsnazší oslovit současné studenty nebo absolventy a prostě se jich zeptat. Nebojte se.

S tím koneckonců máte vlastní zkušenost, protože jste našla velmi prestižní uplatnění v oboru. Jaká cesta k tomu vedla?

Během bakalářského studia jsem měla možnost navštívit několik přednášek a lekcí vedených filmovými a televizními profesionály. Odjakživa jsem docela kreativní člověk, a vyhlédla jsem si proto v České televizi stáž přímo v dramaturgii, která mě lákala. První rok jsem prošla televizí jako stážista, později jako externí spolupracovník na námětech a scénářích a nakonec jsem v televizi zůstala jako zaměstnanec. Ale ten první kontakt, který mě k této pozici dostal, mi poskytla škola. A i když jsme poměrně teoretický obor, připravila jsem se dobře i na to, jak to v médiích chodí.

Co podle vás rozhodlo o tom, že jste ve svém oboru uspěla?

Já si myslím, že za to může moje trpělivost a odhodlanost. Já si prostě umanula, že budu dramaturgii dělat, a neexistovala možnost, že bych pro to neudělala maximum. Takže jsem opravdu rok docházela na neplacenou stáž a snažila se být k ruce každému, kdo byl ochotný mě něco o té práci naučit. Později jsem zkoušela psát scénáře a dlouhé roky vypomáhala dramaturgům s náměty. Když potom nabídka na interní místo dramaturga přišla, byla jsem zrovna ve zkušební době v úplně jiné práci mimo obor. A i když mě ta práce bavila a věděla jsem, že je docela pohodová a za slušné peníze, dala jsem výpověď ze dne na den a rozhodla se pro televizi. Prostě jsem tu příležitost drapla a odmítla se jí pustit.

Práce v médiích a ve filmovém průmyslu stojí na vybudované síti kontaktů. Dost často další práci dostanete díky tomu, že vás někdo zná a doporučí. Na to je důležité myslet, když se člověk pro tenhle obor rozhodne. A taky by měl vědět, že mu dost často obětuje všechno – spánek, veškerou pozornost i osobní život. Nemáte po osmi hodinách v kanceláři volno, nechodíte domů s čistou hlavou. Není to tak pořád, samozřejmě, ale stává se to. Já s tím celou dobu počítala, takže ani to mě neodradilo.

Máte v Brně nějaká svá oblíbená místa?

Já Brno miluju jako celek. Nejraději mám místa, kde se pohybuju téměř denně, takže od filozofické fakulty dolů po Veveří až do centra. Na Brně mě nejvíc baví, že i když se tu pohybuju devět let, pořád mě tu něco překvapuje. Pokud mám být upřímná, jsem velký milovník kafe a jídla, takže mezi moje nejoblíbenější místa patří kavárny v centru, kde se můžu do rohu zašít s knihou a kávou, nebo asijská bistra, kde se ráda nacpu. Brno se rozrostlo v moderní studentské město s bohatou kulturou. Myslím si, že nám tu nic nechybí.