Vědci analyzovali šestašedesát jedinců z Karpatské kotliny, včetně osmi vůbec nejbohatších avarských hrobů, které kdy byly objeveny. Archeogenetická analýza se však věnovala i dalším jednotlivcům z Karpatské kotliny před a během doby Avarů. Historická kontextualizace genetických analýz pak vědcům umožnila zúžit načasování migrace Avarů. Z oblasti dnešního Mongolska na Kavkaz urazili během několika let více než 5000 km a po dalších deseti letech se usadili v Karpatské kotlině. V historii lidstva jde o vůbec nejrychlejší doloženou migraci na takovou vzdálenost.

Východoasijský původ lze nalézt hlavně u jedinců z předpokládaného centra avarského chanátu mezi řekami Dunaj a Tisa v moderním středním Maďarsku. „Mimo primární sídelní region však nalézáme vysokou genetickou variabilitu, zejména na jihomaďarské lokalitě Kölked. To naznačuje, že příchozí avarská skupina vládla různorodé populaci s pomocí heterogenní elity. Je zajímavé, že se mezi avarskou elitou východoasijský původ udržoval velmi dlouho, ač byli obklopeni populacemi lokálního původu. To mluví buď pro kontinuální pohyb lidí přes celou euroasijskou step, nebo pro relativní genetickou izolovanost této skupiny, možná v důsledku kulturních zvyklostí,” vysvětlila Zuzana Hofmanová z Ústavu archeologie a muzeologie FF MU.

Výzkum, který je součástí HistoGenes – projektu financovaného Evropskou výzkumnou radou (ERC) zkoumajícího období 400 až 900 našeho letopočtu v Karpatské kotlině z multidisciplinární perspektivy, je publikován v dubnovém čísle odborného časopisu Cell a je již dostupný online.