Pravdu, první věcí pravdu, ne krásu. Muzikolog Jiří Zahrádka získal cenu Prestomusic Awards

„Věříme-li s Charlesem Baudelairem, že národy mají velké lidi jen sobě navzdory a že velký člověk jest tedy vítězem nad celým svým národem, lze to ověřiti u nás případem Leoše Janáčka. Leoš Janáček se odvážil býti jiným nežli Bedřich Smetana.“ Tento citát Vítězslava Nezvala z roku 1925 uvádí novou knihu Jiřího Zahrádky, za niž nedávno převzal cenu Prestomusic Awards 2022 v kategorii Kniha roku. Také Jiří Zahrádka se odvažuje býti jiným: autorem, badatelem, janáčkologem. „Můj systém práce je poněkud neakademický a uplatňuje trošku odlišný přístup. Vycházím nejprve pouze z pramenů, teprve potom se opírám o literaturu, tak abych eliminoval tradované nepřesnosti a chyby,“ říká Zahrádka. Oceněný svazek o 365 stranách napsal v období pandemie covidu přibližně za měsíc, přípravná a dokončovací fáze knihy trvaly pochopitelně daleko déle.

Kniha Pravdu, první věcí pravdu, ne krásu. Příběh Janáčkovy Její pastorkyně vychází z mnohaletého pramenného bádání. Představuje Janáčkovy nové autografy, jejich opisy, první vydání, úryvky z téměř dvou tisíc dopisů, vzpomínky, deníky i množství dobových textů a fotografií, včetně unikátního snímku Leoše Janáčka s účinkujícími na jevišti během berlínské generální zkoušky z 15. března 1924. „Časopis s touto fotografií, který má vzhledem k tématu práce poněkud podivný název Sport im Bild, jsem náhodně objevil v internetovém obchodě ve Španělsku. Knižně je tento snímek publikován vůbec poprvé,“ zdůraznil Zahrádka. Vyobrazena je například také kompletní fotografická dokumentace kostýmů k uvedení Její pastorkyně v Národním divadle od fotografa Karla Váni.

Název publikace odkazuje k Janáčkově citátu z roku 1904. „Její pastorkyňa, jedno z nejsilnějších děl operní literatury, se po více než stoleté cestě světem vrací ke svým začátkům, bez příkras a kompromisů, reprezentujíc tvůrčí princip, o který Janáček tak tvrdošíjně usiloval a v němž spatřoval ,Pravdu, první věcí pravdu, ne krásu. Pravda ovšem ať přinese krásu s sebou‘. Aktuálně je totiž v redakční přípravě kritická edice opery před pražskou premiérou, tj. bez Kovařovicových instrumentačních doplňků. Toto vydání umožní i využití Kovařovicových a Janáčkových škrtů z let 1915–1916. Tak budou mít dirigenti a inscenátoři této jedinečné opery po téměř 120 letech od premiéry k dispozici verzi opery, která patrně nejvíce odpovídá Janáčkově vizi,“ upřesnil Zahrádka.

Obálku zdobí černobílý portrét s uhrančivým pohledem Zinaidy Jurjevské v roli Jenůfy. Snímek vznikl v Ateliéru Schneider. „Ruská sopranistka Jurjevskaja byla v roce 1924 první Jenůfou v Berlíně, poté se stala uznávanou operní pěvkyní. Zajímavostí je, že v roce 1924 hostovala v pražském Národním divadle v Čajkovského Pikové dámě a v Evženu Oněginovi. O rok později si vzala život, otrávila se a následně utopila v řece. Janáček byl jejími pěveckými výkony natolik uchvácen, že měl její fotografii ve své pracovně. Její smrt ho velmi zasáhla,“ dodal Zahrádka.

Letos na podzim se kniha dočká pokračování. „V nakladatelství Host vyjde další díl, a to Osud a Výlety páně Broučkovy. Rád bych v tomto duchu zpracoval všechny Janáčkovy opery do roku 2028, kdy si připomeneme sto let od skladatelova úmrtí,“ doplnil Zahrádka.