Ústav pedagogických věd patří k pracovištím s dlouhou tradicí. Zrod ústavu provázelo zřízení Pedagogického semináře na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v roce 1922, tedy nedlouho po jejím založení. Jaké byly tehdy podmínky pro výuku pedagogiky a vznik nových studijních oborů?

První český pedagogický seminář byl založen v roce 1882 v Praze. Druhý vznikl až 6. prosince 1922 na naší fakultě, čímž byly položeny základy dnešního Ústavu pedagogických věd. O zřízení Pedagogického semináře na FF MU se začalo jednat na podzim 1920 a jeho hlavní zamýšlenou funkcí byla pedagogická příprava budoucích středoškolských učitelů. Záhy je možné pozorovat, jak na rostoucím počtu úkolů spolupracují profesor Otokar Chlup, věnující se dějinám pedagogických teorií a středoškolské didaktice, docent Jan Uher, který se soustředil na mravní výchovu a sociologické základy pedagogiky, docent pedagogické psychologie Stanislav Velinský a docent didaktiky Josef Dvořáček. Již od počátku ústavu je viditelná široká mezioborová spolupráce.

Boskovický rodák a pedagog Otokar Chlup se věnoval mravní výchově, vzdělávání učitelů, didaktice i pedagogické teorii. Byl pro ústav klíčovou osobností?

Ano, v prvních letech existence pedagogického semináře se na vyučovací činnosti podílel pouze Otokar Chlup. Studenti měli možnost navštěvovat předměty týkající se dějin pedagogických teorií a středoškolské didaktiky. Důraz kladl na četbu renomovaných zahraničních autorů. V zimním studijním běhu 1925/26 začal přednášet i Jan Uher, který se soustředil na mravní výchovu a sociologické základy pedagogiky. V průběhu let se proměnila obsahová náplň předmětů. V centru pozornosti stálo i tehdy aktuální téma školské reformy. Z dnešního pohledu empiricky laděných pedagogických věd působí až neuvěřitelně progresivně, že v rámci pedagogického semináře byla v roce 1925 zřízena výzkumná třída pro nadané žáky obecné školy. Výzkumná třída sloužila jak pro sbírání vědeckých poznatků, tak pro posluchače pedagogického semináře jako místo pedagogicko-didaktických praxí.

Pokud by někoho zajímaly další detaily z bohaté stoleté historie, doporučuji zúčastnit se vernisáže výstavy zachycující nejdůležitější milníky historie ústavu. Výstavu připravily dvě doktorské studentky, Tereza Kolumber a Denisa Zimová, pod kurátorským dohledem docenta Jiřího Zounka.

V jakém duchu se oslava ponese?

Oslavovat budeme 100 let široké spolupráce na proměně vzdělávání prostřednictvím empirického výzkumu. Proto budeme rádi, když dorazí i široká akademická veřejnost. Bez spolupráce mezi jednotlivými členy ústavu, vysokoškolskými pedagogy a studenty, a také bez spolupráce s mnoha významnými českými a zahraničními institucemi, které se zaměřují na vzdělávání, učení a rozvoj kompetencí, bychom se nedokázali adekvátně věnovat našemu hlavnímu poslání. Chceme být prestižním pracovištěm, které vyniká vstřícným vztahem ke studentům, kolegiální spoluprací mezi akademiky a excelentními výzkumnými výsledky.

Na jakou část programu byste studenty i akademiky rád pozval?

Členy akademické obce rád zvu nejprve na intelektuální část programu, kterou tvoří vernisáž výstavy a křest dvou knih vydaných v edici Spisy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. V knize s názvem Analytika učení a data mining ve vzdělávání v kontextu systémů pro řízení výuky nabízí základní vhled do oblastí označovaných jako analytika učení a data mining ve vzdělávání. Libor Juhaňák představuje používané metody a aktuální směry výzkumu napříč oběma oblastmi a doplňuje je třemi konkrétními příklady analýz, při kterých byly využity tyto výzkumné metody v rámci výzkumu e-learningu. Kniha Martina Majcíka s názvem Práce učitele s žákovskou chybou v komunikaci s celou třídou se zaměřuje na fenomén žákovské chyby, který je úzce spjat se školní výukou a učením. Autor představuje učitelskou práci s žákovskou chybou při komunikaci s celou třídou. V teoretické části se pozornost zaměřuje zejména na aktuální pojetí chyby, tvorbu klimatu pro práci s chybou a roli zpětné vazby v chybové situaci. Kniha také prezentuje autorův vlastní kvalitativní výzkum, který popisuje přístup učitelů k žákovským chybám a identifikuje důležité činnosti realizované během výuky.

Kolegyně a kolegy rádi zveme rovněž na sociální část programu – přípitek a dort se svíčkami. Rovněž bude možné zúčastnit se hry inspirované historií ústavu.

Součástí vašeho ústavu je i studentský spolek Pedagogika Brno. V čem je jeho největší přínos?

Studentský spolek na ústavu vnímáme jako bezpečný prostor vytvořený studenty a pro studenty, který nabízí mnoho příležitostí pro rozvoj a zapojení se do společného díla. Hlavními aktivitami spolku jsou organizace neformálních setkání studentů a vyučujících na půdě fakulty a poskytování informačního poradenství pro ostatní studenty. Navíc studenti mají k dispozici vlastní webové stránky, kde publikují příspěvky o studijních a organizačních záležitostech týkajících se psaní závěrečných prací a úspěšného zvládnutí zkoušek. Tyto příspěvky jsou často inspirovány nejlepšími studentskými texty, takže mohou sloužit jako užitečná příručka pro čtenáře při psaní vlastních textů.

V posledních letech se kvůli pandemii činnost spolku poněkud utlumila. Nicméně v letošním roce můžeme vidět jakousi obrodu spolku. Příležitost oslav 100 let je ideální pro oslovení studentů ze všech ročníků a jejich nalákání k aktivnímu zapojení do spolkové činnosti. Studenti ze spolku se rozhodli zorganizovat panelovou diskusi s absolventy, kteří nyní pracují v různých oblastech, jako jsou ministerstva, neziskové organizace, školy nebo soukromé firmy v oblasti IT a HR. Tato aktivita poslouží jako skvělá inspirace a motivace pro současné studenty, kteří se tak dozví o zajímavých kariérních příbězích. Těším se na to, že opět po letech uvidím bývalé studenty –⁠ a snad i spolužáky –⁠, a rád si poslechnu jejich zážitky o (nejen) profesní cestě životem.

Máte možnost spolupracovat s konkrétními školskými institucemi a propojovat své akademické působení s praxí?

Členové ústavu spolupracují s mnoha českými i zahraničními institucemi na různých aktivitách. Mezi naše partnery patří jak školy, tak krajské organizace pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, spolupracujeme s ministerstvem školství, národními pedagogickými institucemi, Českou školní inspekcí, sociálními a vzdělávacími neziskovými organizacemi, ale i mnoha soukromými firmami působícími v oblasti rozvoje lidských zdrojů, e-learningu a IT. Mým nejoblíbenějším druhem spolupráce je ale ta s učiteli základních škol, kteří se účastní intervenčních vědeckých projektů, které opakovaně realizujeme na našem ústavu. V minulém roce jsme spolu s kolegy z vědeckého týmu vedeného profesorkou Klárou Šeďovou po téměř celý školní rok spolupracovali se šesti učiteli. Pomáhali jsme učitelům k tomu, aby ve svých hodinách poskytovali žákům šestých tříd více příležitostí k učení, kladli kognitivně náročné a provokativní otázky, poskytovali formativní zpětnou vazbu a vedli žáky k prohloubení jejich porozumění skrze dialog s ostatními spolužáky. Navíc jsme se snažili zajistit, aby se do výuky zapojili všichni žáci –⁠ nejen ti, kteří jsou nadšení pro daný předmět nebo dosahují vynikajících výsledků, ale i ti, kteří jsou tiší, nezúčastňují se aktivně nebo jim hrozí, že budou vyloučeni z výukové komunikace. Vzhledem k tomu, že víme o nerovnosti v českém vzdělávacím systému, kdy někteří žáci jsou značně zvýhodněni, pomáháme učitelům nastavit příležitosti k učení takovým způsobem, aby každý žák v základním vzdělávání získal základní kompetence. Tímto způsobem plníme třetí roli univerzity. A to mi přináší velkou radost.

Aktuálně se zaměřujete na několik projektů, včetně projektu Zlepšování diagnostiky dyslexie. Co zajímavého už nyní výzkumy přinesly?

Jakousi DNA společnou mnoha našim projektům je idea propojení základního a aplikovaného výzkumu, a proto má řada našich projektů praktickou rovinu. V projektu věnovaném zlepšení diagnostiky dyslexie se usilovně snažíme dosáhnout toho, abychom s pomocí nejmodernějších měřicích nástrojů (eye-trackeru) a nejmodernějších analytických nástrojů (strojového učení) zlepšili diagnostiku dyslexie. Už nyní například víme, že největší rozdíly v očních pohybech mezi dyslektiky a běžnými čtenáři se projevují u souvislého textu určeného pro jejich věkovou kategorii. Dosavadní výsledky naznačují, že se vzrůstající obtížností textu se mohou navyšovat rozdíly v očních pohybech, například doba trvání fixace, mezi dyslektiky a běžnými čtenáři. A taky jsme už zjistili, že dávat diagnostikovaným osobám číst nesmyslná slova či text opravdu nemá valného smyslu, protože čtení nesmyslného textu zpomaluje čtenářský výkon i běžných čtenářů. To může být způsobeno více faktory, například omezenou předvídatelností slov.

Projekt je z hlediska spolupráce originální v tom, že propojujeme pracovníky pedagogicko-psychologické poradny, informatiky, statistiky, optometry a pedagogy. Taková spolupráce by nikdy nemohla ani začít bez podpory fakulty, která je realizována prostřednictvím infrastrukturního pracoviště HUME Lab.

V návaznosti na pandemické období a válku na Ukrajině vznikl projekt Adaptace ukrajinských žáků. Co zajímavého přinesl tento výzkum?

Výzkum ukázal, že adaptace nově příchozích ukrajinských žáků na výuku v českých základních školách byla pro český vzdělávací systém významnou výzvou. Studie na šesti základních školách provedená od října 2022 do února 2023 odhalila několik problémů. Školy se potýkaly s nejasnými představami o adaptaci a nedostatkem metodické podpory, upřednostňovaly sociální adaptaci (integraci do sociálního prostředí školy) před akademickou adaptací (zvládání náročné školní práce ve třídě i samostatně), kladly důraz na výuku českého jazyka a měly nejistá akademická očekávání. Rodiče sice akceptovali snahu škol o sociální adaptaci dětí, ale zdůrazňovali význam akademické adaptace a přijímací zkoušky na střední školy vnímali jako rozhodující bod pro další vzdělávání.

Výzkumníci na základě dat navrhli několik doporučení, která již byla prezentována náměstkyni ministra školství Pavle Katzové a dalším aktérům školské politiky. Snahou je vytvořit příležitosti pro společné aktivity s českými žáky, omezit zastoupení ukrajinských žáků v jedné třídě na maximálně 20 % všech žáků, připravit žáky na přijímací zkoušky na střední školy. Mezi další návrhy patří začlenit do systému učitele českého jazyka, kteří jsou kvalifikovaní pro výuku českého jazyka jako cizího jazyka.