Při pročítání seznamu vašich publikací jsem si všimla, že se často věnujete tématům propojujícím historii s jinými obory, třeba s teologií, antropologií a sociologií. Jak vybíráte oblast, které se budete věnovat? Je interdisciplinarita vašich témat záměrem?

Mně se zdá, že témata, kterými se zabývám, jsou vlastně velmi úzká, abych pravdu řekl. A také všechna směřují k jednomu bodu: tím je kultura. Studium kultury ze své podstaty vyžaduje propojení mnoha oborů, nelze jej například provést bez analýzy společnosti nebo náboženských zvyklostí. Záměr to tedy určitě není. Zabývám se jednoduše tím, co mě zajímá. Ale je pravda, že už za studií mě fascinovaly knížky o antropologii a sociologii.

Čtete podobné knihy či práce také dnes?

Ano, většinou mě to baví mnohem více než četba prací historických. Když zpracováváte nějakou studii nebo knihu, vynoří se zpravidla celá řada souvisejících témat, a jakmile vás něco zaujme, snažíte se to rozvíjet dále. Občas se takto vrátím k nějakému tématu z minulosti, které mě zaujalo. Někdy dobrovolně, někdy mě k tomu přinutí kolegové (smích). A to je nejlepší, když téma vzejde z diskusí s kolegy z jiných oborů.

Do jakých prostředí se rituál korunovace obrazů rozšiřoval?

Poté, co byly korunovány významné madony v Itálii, se rituál postupně přenesl do regionů habsburského soustátí, polsko-litevské unie a také dalších zemí v Evropě. Po roce 1750 dokonce i mimo ni. Italští historikové spočítali, že do roku 1981 se odehrálo asi 1300 korunovací po celém světě, včetně například Mexika.

Vy se ale budete věnovat jen korunovacím v Evropě, je to tak? Nebo plánujete navštívit i Mexiko?

Ne, to v tuto chvíli není v našich silách. Nás zajímá pouze raná perioda zahrnující krátké období mezi lety 1715–1750, kdy proběhly asi dvě desítky korunovací v zaalpských zemích. Já jsem z nich vybral devět signifikantních případů, kterým se budeme podrobně věnovat. Jsou to korunovace uskutečněné na území dnešního Chorvatska, Rakouska, České republiky, Polska, Litvy, Ukrajiny a Běloruska.

Co konkrétně budete o rituálech zjišťovat?

Průběh a funkci rituálu v každém z těchto prostředí, lišících se od sebe kulturně, nábožensky i sociálně. Zajímá nás, jak v nich bylo s rituálem zacházeno, co se kolem něj odehrávalo, kde se konal, kdo se účastnil a jaké bylo celkové poselství té události. Protože jedna věc je vzorový rituál nařízený Římem (přesněji vatikánskou kapitulou), a druhá věc je jeho specifické pojetí v nepůvodním prostředí.

Jak proběhne samotný výzkum? Budete hodně cestovat?

Výzkum v zahraničních institucích tvoří stěžejní součást našeho projektu. Čekají nás cesty do dvou desítek archivů a knihoven v sedmi zemích, když nepočítáme Českou republiku. Nejdůležitější písemnosti se nacházejí ve vatikánské knihovně a poté v regionálních archivech a knihovnách v Krakově, Varšavě, Vratislavi, Vilniusu, Lvově, Vídni a Salzburku. I když výzkum potrvá pouze necelé tři roky, budou snad všechny cesty zvládnutelné, neboť projektový tým tvoří celkem pět badatelů.

Jaké výzvy vás v následujících třech letech čekají?

Největší výzvou budou archivní fondy. Ne všude totiž máme jistotu, že budou k dispozici právě ty prameny, které bychom potřebovali. Archivy v Minsku nebo Kyjevě navíc fungují výrazně jinak než archivní instituce v našich končinách, kde má badatel zpravidla k dispozici inventáře fondů a dokáže se rychle zorientovat. Na Ukrajině nebo v Bělorusku jste často zcela závislí na schopnostech a ochotě archivářů materiály nalézt a předložit ke studiu. Může to být tedy detektivní práce.

Kam a kdy vyrazíte nejdřív? Zasáhla do vašich plánů válka na Ukrajině?

Naše první kroky povedou do Říma, konkrétně do úžasné knihovny ve Vatikánu, kde se nachází důležitá část archiválií ke všem studovaným korunovacím. Poté se budeme soustředit na studium v polských institucích. Bohužel už víme, že se letos nepodíváme do archivu v Minsku, a vzhledem k dění na Ukrajině se velmi komplikuje případný výzkum ve Lvově a v Kyjevě, který máme naplánovaný na příští rok. I vzhledem k tomu, že lvovský archiv patří k vůbec nejdůležitějším destinacím projektu, žiji stále ještě nadějí, že se Putinovi nepodaří ukrajinská města obsadit nebo zničit.