Filozofická fakulta a Národní knihovna plánují spolupráci v oblasti vědy a vzdělávání
Ředitel Národní knihovny ČR Tomáš Foltýn a děkanka Filozofické fakulty MU Irena Radová podepsali prohlášení o vzájemné spolupráci.
Zjistěte víc
Poznejte vědkyně z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, které boří stereotypy a ukazují, že věda patří i ženám. Jejich práce mění pohled na historii, jazyky i společnost – a přináší inspiraci budoucím generacím.
Pozornost médií v uplynulém roce získal tým Kateřiny Jochecové z Katedry informačních studií a knihovnictví FF MU. Ten už několik měsíců zkoumá orientační a informační systémy českých nemocnic. Jeho cílem je těmto zařízením nabídnout kompletní postup pro vytvoření funkčního nemocničního značení a rovněž snadno přizpůsobitelné namodelované prostředí ve virtuální realitě. „Ověření návrhů tak bude v budoucnu výrazně dostupnější a rychlejší, než tomu bylo dosud,“ uvedla v rozhovoru Jochecová.
Tereza Bochinová z Ústavu filmu a audiovizuální kultury FF MU spolupracovala s Pavlem Skopalem a řadou dalších kolegyň a kolegů na speciální webové aplikaci a publikaci, které přehledně zobrazují jak historii, tak osobnosti spjaté se zlínským filmem. „Součástí jsou rovněž pracovní listy pro školy, série specializovaných map pro lokální historiky a populárně naučné přednášky,“ doplnila v podcastu Artefakt Bochinová.
Ředitel Národní knihovny ČR Tomáš Foltýn a děkanka Filozofické fakulty MU Irena Radová podepsali prohlášení o vzájemné spolupráci.
Zjistěte víc
Řada vědkyň se zabývala také popularizací vědy a výzkumu. Z filozofické fakulty zmiňme alespoň dvě. Jarmila Bíšková z Ústavu archeologie a muzeologie FF MU se soustavně věnuje propagaci vědy a mezi její největší výstupy lze bezpochyby zařadit unikátní dokumentární sérii Zpátky na světlo, na níž se podílela jako členka produkce. První epizodu dokumentu na YouTube dosud zhlédlo přes 13 tisíc diváků, mezi nimiž jednoznačně převažují pozitivní reakce.
Hana Žižková z Ústavu českého jazyka FF MU se podobně jako Bíšková aktivně věnuje popularizaci – na rozdíl od ní se však zaměřuje propagaci bohemistiky zejména mezi středoškoláky. Každoročně pro ně pořádá populárně naučné přednášky, školí je v rámci Středoškolské odborné činnosti a např. v Jihomoravském centru pro mezinárodní mobilitu (JCMM) vede kurz zaměřený na počítačovou lingvistiku. „Nejvíc mě na tom všem motivují studenti. Snažím se je směřovat k tomu, aby si vždy uvědomili, k čemu jejich práce může přispět,“ sdělila před časem v podcastu Artefakt Žižková, která rovněž stojí za webovým korektorem Opravidlo.
Z dalších vědkyň ještě zmiňme ty, které v uplynulých týdnech a měsících vydaly zajímavé a odbornou veřejností velmi kladně hodnocené knihy a publikace. Petra Goláňová z Ústavu archeologie a muzeologie FF MU spolupracovala na knize o opevněném galském oppidu Bibracte. „Bibracte sehrálo velmi důležitou úlohu v období galské války. Navzdory privilegovaným vztahům s Římem se v roce 52 před Kristem Haeduové přidali k povstání a shromáždění galských kmenů na Bibracte zvolilo náčelníka Vercingetoriga do čela této vzpoury. Po porážce spojeného galského odporu zde na konci téhož roku vítězný Gaius Julius Caesar přezimoval a snad také dokončil část své knihy Zápisky o válce galské,“ vyzdvihla význam lokality archeoložka a editorka publikace Goláňová.
Připravila Markéta Stulírová
I když v první třídě obdivovala Štorchovy Lovce mamutů, o archeologii jako své profesi Petra Goláňová v dětském věku nikdy nesnila. Na gymnáziu se zajímala hlavně o moderní dějiny, kde události mají svá přesná data a aktéři svá jména. Teprve postupně zjistila, že zkoumat stopy po lidech z druhého konce dějin může být ještě zajímavější. „Můj lidský i profesní vzor představuje Nataša Venclová, kterou jsem poznala jako studentka před pětadvaceti lety na konferencích. Tato laskavá dáma s nadhledem a erudicí se letos dožívá 80 let, ale svým otevřeným přístupem k novým metodám a teoriím i neutuchající zvídavostí může být inspirací i mnohem mladším badatelům,“ říká Goláňová z Ústavu archeologie a muzeologie FF MU.
Archeoložka a specialistka na dobu laténskou Nataša Venclová je Petře Goláňové blízká také proto, že s ní mohla vedle diskusí o odborné problematice příležitostně hovořit i o skloubení pracovního a rodinného života. To je pro Goláňovou mnohdy obtížné. „Myslím, že všechny děti archeoložek strávily část svého dětství ‚na vykopávkách‘. Mým dcerám je nyní patnáct a deset, takže se mnou už na výzkumy nejezdí, ale i tak bych bez pochopení a velké pomoci manžela nemohla ve vědě fungovat,“ přiznává badatelka. „Kromě rovného podílu na běžném provozu domácnosti byl ochoten 15 let jezdit pro děti každé léto 1 300 km do Francie. Umožnil mně tím v klidu zakončit jednotlivé výzkumné sezóny. Cestu tam jsem ovšem několikrát absolvovala nočním linkovým autobusem Praha–Dijon, to vše s dětmi, kterým nebylo ani 5 let.“
Goláňová ve výzkumu oppida Bibracte pokračuje spolu s kolegy z Karlovy univerzity. „Vloni v létě jsme začali zkoumat novou problematiku – datování a funkci valu v srdci hradbami vymezeného území oppida. Stejně jako v předchozích letech mám na starosti vedení výzkumu v terénu, psaní výzkumné zprávy a představení výsledků mezinárodní vědecké radě. Bádání je teprve v počátcích, ale podařilo se nám prokázat znovuvyužití ohrazení v časném středověku,“ upřesňuje Goláňová s tím, že terénní odkryv bude pokračovat letos v létě.
Kromě odborné literatury Petra Goláňová ráda čte i něco jiného – pro jízdu v MHD nebo četbu před usnutím nejčastěji volí knihy s detektivní zápletkou. „Archeologie je vlastně taky takové pátrání, při němž zajišťujeme místo činu, zjišťujeme čas a motivy jednání a musíme si klást ty správné otázky. Některé detektivky dokonce z archeologických výzkumů vycházejí: jedna z mých oblíbených se částečně odehrává na oppidu Bibracte a napsal ji pařížský profesor Christian Goudineau s výbornou znalostí archeologických nálezů i dobového kontextu. Má brilantní zápletku a je to vlastně skvělý úvod do problematiky romanizace Galie, škoda, že vyšla jen ve francouzštině,“ poznamenává Goláňová. Cizojazyčné detektivky jsou pro ni příležitostí udržovat a rozvíjet také znalosti angličtiny, němčiny a italštiny.
Ve volném čase Goláňová také ráda cestuje nebo se jen tak toulá krajinou svého rodného Slovácka. Za roky ježdění na výzkumy do Francie si archeoložka vypěstovala vřelý vztah i ke krajině v jižním cípu pohoří Morvan, které trochu připomíná Českomoravskou vrchovinu – poněkud zapomenutý kraj stranou všech velkých center, s pastvinami střídanými lesy. „I zde je patrná klimatická změna v přímém přenosu. Za posledních deset let postupně zmizela většina uměle vysázených jehličnatých lesů, ale bohužel umírají i krásné staleté buky a kaštany, protože několik let za sebou neobdržely dostatečné množství srážek. Krajina bude tedy znovu bez velkého množství stromů – tak, jak vypadala podle palynologických studií v 1. století př. Kr. v době existence opevněného města Bibracte,“ podotýká Goláňová.
Zuzana Fonioková z Ústavu české literatury FF MU vydala v loňském roce knihu Od autobiografie k autofikci. Narativní strategie vyprávění o vlastním životě, v níž zkoumá, jakým způsobem nejen autoři autobiografií, ale my všichni utváříme svůj obraz pomocí příběhů, jež vyprávíme. V knize shrnuje svůj dlouhodobý vědecký zájem o teorii narativu ve vztahu k literatuře i kulturně předávaným příběhům, stejně jako o různé formy vyprávění člověka o sobě samém. „Příběhy vnímám jako mocný prostředek, jenž často pomáhá udržovat zaběhané pořádky a nerovnosti, ale může taky podnítit společenskou změnu,“ říká Fonioková.
Do třetice žen-autorek ještě připojme Julii Secklehner ze Semináře dějin umění FF MU, která loni získala prestižní ocenění MUNI Scientist. Odborná porota ocenila knihu Rethinking Modern Austrian Art Beyond the Metropolis publikovanou v nakladatelství Routledge – Taylor & Francis Group. Secklehner v ní zkoumá vliv regionálních kultur na moderní umění a vizuální kulturu ve střední Evropě v letech 1918–1938, s důrazem na Rakousko, Československo a Maďarsko, včetně role venkova.
Připomeňme také, že řada nadějných vědkyň na podzim získala nejvyšší fakultní ocenění – mezi nimi byly Jana Nenadalová a Terézia Porubčanská (za vynikající disertaci); Patrícia Michalovičová (za nejlepší magisterskou práci); Lucie Křivánková a Katarína Petreková (za nejlepší bakalářskou práci).
Článek vznikl u příležitosti Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě, který každoročně připadá na 11. února. Jeho smyslem je připomenout zásadní úlohu žen ve vědeckém světě a podpořit jejich zapojení do výzkumu.
Hostem další epizody podcastu Artefakt byl doktorand Martin Ptáček z Psychologického ústavu FF MU. Mluvil o výzkumu mentálního...
Hostem další epizody podcastu Artefakt byl hudební skladatel, hudebník a absolvent Filozofické fakulty MU Ondřej Kyas. Mluvil...