Rituály v basketbalu? Lidé jim přisuzují velký význam, ale často o tom nevědí

Před časem jste se zapojil do mezinárodního týmu, který v Laboratoři experimentální antropologie na University of Connecticut v USA zkoumal, jak se ve vnímání úspěšnosti basketbalových hodů odráží provedení osobních rituálů házejících hráčů. Jak složité pro vás bylo uspět na mezinárodním poli v konkurenci výzkumníků z celého světa?

Možná se to zdá těžké, ale opak je pravdou. Výrazně mi pomohla dlouhodobá spolupráce LEVYNY se zahraničními univerzitami. Konkrétně jsme na tomto výzkumu dokonce spolupracovali s jejím bývalým ředitelem Dimitrisem Xygalatasem.

O takto zaměřeném výzkumu jste v LEVYNĚ diskutovali řadu let. Bylo zapojení kolegů z mezinárodního prostředí tím impulsem, který pomohl výzkum skutečně realizovat?

Zdrželo nás dlouhé přemýšlení nad tím, jak výzkum vůbec provést. Původně jsme místo basketbalistů zvažovali sledovat vzpěrače. Vzhledem k tomu, že je basketbal na hostitelské americké univerzitě nejsilnějším sportem, dávalo nám nakonec větší smysl sáhnout po něm.

Jak už zaznělo, zabývali jste se ritualizovaným chováním. Na základě čeho jste jej v basketbalu identifikovali? Dokážu si asi představit oblasti lidského života, ve kterých se ritualizované chování projevuje více...

Každý sport má svoje, je to rozšířený aspekt chování. Základní charakteristika rituálního chování spočívá v tom, že je kauzálně nejasné. Klasické chování jasně spěje ke konkrétnímu výsledku, ritualizované naopak toto propojení vykonané činnosti s požadovaným výsledkem nemá jasně patrné. Dále je pro něj typické, že se opakuje a má relativně ustálenou formu.

Mám si to představit tak, že jste si s kolegy sedli k basketbalu a rozhodovali se, co budete či nebudete považovat za ritualizované chování?

V podstatě ano. Sledovali jsme zápasy a vyhodnocovali chování hráčů před samotným hodem na koš. Všímali jsme si třeba toho, jestli driblují, zatočí míčem v rukách atd.

Jak jste s tím pracovali ve výzkumu?

Vybrali jsme dvacet hráčů házejících trestný hod a vykonávajících před hodem nějaký osobní rituál a každému vytvořili dvě verze videa. V jedné verzi hráč rituál před hodem vykonal, v druhé jsme rituál vystřihli a kvůli stejné délce stopáže nahradili záběrem do publika. Účastníkům experimentu jsme pak videa pouštěli: videosekvenci jsme zastavili ve chvíli, kdy basketbalový míč dosáhl nejvyššího bodu trajektorie. Lidé se museli rozhodnout, jestli bude hod úspěšný či nikoliv. Při analýze výsledků jsme pak zohlednili, jestli participanti aktivně hrají basketbal, jestli jsou jeho fanoušci, nebo basketbal vůbec nesledují. Nakonec jsme zjistili, že to při hodnocení úspěšnosti hodů vůbec nehrálo roli. Lidé bez ohledu na své znalosti basketbalu plošně vyhodnocovali hody, kterým předcházela nějaká ritualizovaná činnost, jako úspěšnější.

Nutno podotknout, že při takových experimentech lidem neřekneme o naší experimentální manipulaci – v tomto případě (ne)přítomnosti osobního rituálu v hodnoceném videu. Prostě jsme lidem jen řekli, ať úspěšnost hodu v každém zobrazeném videu vyhodnotí.

Ve skutečnosti vás ale asi nezajímalo, jestli byl hod nakonec skutečně úspěšný. Co jste se snažili dokázat?

Sledovali jsme, jestli má ritualizované chování kauzální potenciál bez kulturní či nadpřirozené vložky. Nesledovali jsme, jestli hod bude úspěšnější, ale jestli ho tak budou vnímat lidé. Vycházeli jsme z toho, že lidé mnohdy neví, jak ritualizovaný úkon, který dělají, vede k požadovanému výsledku. Proč musí udělat nějaký speciální druh ritualizovaného tance nebo oběti, aby se jim dobře urodilo na poli nebo aby dobře uspěli v testu? Udělají to proto, že se to tak dělá, ale vlastně přesně nevědí, jak to souvisí. Kulturní kontext tomu dodává kauzální propojení tím, že pracuje s nějakou nadpřirozenou silou, která dosažení lidského cíle zprostředkuje. Člověk vykoná nějaký rituál a pak už je to na té síle mimo něj.

Zajímalo nás, jestli je nadpřirozený činitel pro účinnost rituálu nutný, nebo jestli tato účinnost vychází ze samotných charakteristik a povahy ritualizovaných činností. Proto jsme se vydali do sekularizovaného prostředí, kde jsme předpokládali, že si to lidé s ničím nadpřirozeným nespojí. Sledovali jsme, jestli nějaká ritualizovaná činnost, kterou např. dribling před trestním hodem je,  stačí k tomu, aby lidé považovali hod za úspěšnější.

Vyplývá mi z toho, že role nadpřirozena je tedy mnohdy přeceňována. Je to tak? Potvrdilo se, že stejný efekt u lidí vyvolá jen nějaká ustálená ritualizovaná činnost?

Lidé bez ohledu na své znalosti basketbalu skutečně jako úspěšnější vyhodnocovali ty hody, kterým předcházely nějaké ritualizované činnosti. Kromě toho jsme také zjistili, že rituál sehrál větší roli při hodnocení úspěšnosti hodu za situace, kdy tým házejícího hráče výrazně prohrával. Výzkum nám tak ukázal, že když člověk ztrácí kontrolu nad situací, je ve větší nejistotě, rituál vystupuje do popředí a získává na síle.

A co to nadpřirozeno? Jaká je tedy jeho role?

Řekl bych, že je to taková nadstavba. Není úplnou podmínkou, protože samotná struktura ritualizovaného chování v sobě nese nějakou kauzální účinnost. Ukazuje se, že náboženský kontext staví na nějakých lidských kognitivních predispozicích, které dále zesiluje. Nadpřirozeným činitelem získává rituál na síle a také na významu. Kauzální potenciál náboženství je velký.

Výzkum jste provedli v prostředí západní kultury. Dokázal byste odhadnout, jak, a jestli vůbec, by se závěry lišily ve východním kontextu?

Vzorek studentů byl smíšený. Pracovali jsme jak s Američany, tak s mezinárodními studenty, především čínskými,  kteří samozřejmě byli do nějaké míry amerikanizovaní, v USA nějakou dobu studovali. Náš předpoklad ale je, že bychom k podobným závěrům došli kdekoliv na světě (samozřejmě v upraveném experimentu pro daný kulturní kontext). Lidské chování je sice ovlivněno prostředím a kulturou, tendence dělat věci určitým způsobem jsou však do velké míry omezené našimi kognitivními predispozicemi. Některé mechanismy jsou evolučně velmi staré, takže by bylo příliš limitující, kdybychom je spojovali pouze s náboženstvím.

Je možné tato zjištění nějak převést do dalších sfér lidského života? Dají se zobecnit?

Podle mě ano. Je to první studie a doufáme, že ji rozvineme dál. Podařilo se nám již existující výzkum z oblasti náboženství rozvinout v dalším kontextu – basketbalové hře. Ukázali jsme, že je tu nějaký intuitivní mechanismus, tedy hodnocení rituální účinnosti, který pravděpodobně funguje napříč různými kontexty. V budoucnu můžeme třeba ověřit, jestli naše zjištění fungují také v jiných oblastech než v basketbalu nebo jestli se ve hře intenzita ritualizace odvíjí od jejího průběhu.